Přišel vám email s modrým pruhem. Vítejte v datové schránce

Před pár týdny přinesla média zprávu, že v jakémsi americkém vězení pracoval jako dozorce český emigrant, jinak též mezinárodně hledaný Interpolem. Jeho zaměstnavatelé se o vystaveném zatykači nedozvěděli, protože počítačový systém dotyčné organizace se neaktualizuje dostatečně rychle. Objevila se ovšem námitka, že informace o českém kriminálníkovi bylo možné najít i v běžném internetovém vyhledavači. Na to věznice odpověděla, že Google pro tyto účely nepoužívá.

Asi na něm vládní úředníci hledají otvírací hodiny restaurací či adresy opraven obuvi, kdo ví. Ale nezdá se mi to nějak divné. Udělal jsem podobnou zkušenost. Před časem mě coby jednatele jedné firmy sháněl finanční úřad. Obálky s modrým pruhem však posílal na adresu firmy, která se však mezitím změnila. Navázání kontaktu nakonec trvalo téměř dva roky. Chyba mé na mé straně, důvodem byla pochopitelně má nepořádnost. Chápal jsem, proč se na mě úřad zlobí, protože odesílání dopisů ho stálo čas i peníze. Ale stejně jsem si neodpustil otázku, proč si správnou adresu nezjistili prostě tak, že by moje jméno či jméno firmy prostě naťukali do Googlu. Odpověď? Prostě tak nepracují.

Tak to je. Počítačová gramotnost lidí v Česku je vysoká. Posílat maily, surfovat na webu nebo hrát počítačové hry umí prakticky každý včetně důchodců. Vsadil bych se, že když jde o hledání informací například pro rodinný nákup nebo dovolenou, pohybují se české úřednice (či američtí vězenští úředníci) na webu s jistotou protřelých hackerů. Ale použít ho pro státní agendu? Zde zafungují vždy nějaké zábrany.

Ale ono je to stejné i z druhého, tedy občanského konce. Typickým příkladem jsou datové schránky, které Česko právě zavádí. Média nám ukazují nejrůznější živnostníky či řemeslníky, kteří naříkají, jak jim povinnost schránku aktivovat a pak používat způsobí problémy. Že prý si kvůli tomu musí kupovat nové počítače, učit se je ovládat a kdesi cosi. Zlaté řemeslnické oči! Kdo zvládne napsat fakturu nebo vést knihu jízd (případně kdo má na tyto úkony své lidi), může hladce komunikovat s úřady prostřednictvím počítače. Ale je zábavné sledovat, jak si i spousta vzdělaných a nejen počítačově zcela gramotných lidí hledá stovky plus jeden důvod, proč by datové schránky neměli používat.

Můj názor je jednoznačný: zavedení tohoto způsobu komunikace bude jedním z nejsvětlejších momentů české státní zprávy za mnoho let. Nikdy jsem přesně nerozuměl systému poštovních obálek s modrými, červenými či žlutými pruhy, ale jedno vím jistě: tenhle systém nefungoval, a to ani z jednoho konce. Obě strany (myslím tím líný stát i vyčůrané občany) hřešily na jeho nedokonalosti, a v důsledku na to všichni dopláceli. Naproti tomu elektronická komunikace je komfortní, rychlá a dostupná každému. Ano, její zavedení nebude jednoduché a bez problémů, ale v důsledku výrazně pozitivní.

Jiná věc je samotná realizace tohoto projektu, a ta má značné mouchy. Zejména vázne informovanost. Ale pokud prominete cynismus, tak to je důsledek toho, že nám vládnou úředníci a žádné volby nejsou v dohledu. Vzpomenete si na to, jak se Česko připojovalo k Schengenu? To byla událost, která žádné informování veřejnosti nepotřebovala, a přesto ji stát propagoval mohutnou "informační" kampaní. Proč? Protože si chtěl ministr Langer udělat hezké jméno. Současná vláda nic takového nepotřebuje, a tak jsme se o datových schránkách nic pořádně nedozvěděli. Ani žádnou pozitivistickou propagandu. I ta by pomohla, vždyť úspěch je spojen s tím, že systém začnou opravdu používat všichni.

A jsou tam i technické a organizační problémy, o tom není sporu. Dopisy s přístupovými kódy chodily pozdě, servery často nefungovaly, nezkušené uživatele strašily problémy s "nedůvěryhodnými" certifikáty SSL. Vím to dobře, sám jsem si to "prožil" na vlastní kůži. Akrivace schránky byla stresujícím a celkově nepříjemným zážitkem, a to jsem zatím neměl možnost její fungování nijak vyzkoušet. Ale nezbavuje mě to naděje hraničící s jistotou, že datové schránky nakonec kvalitu našeho života vylepší. A to je prapůvodní, byť často zapomínaný účel státu.

(Psáno pro Strategii).