Výzva všem, které je - na můj vkus - trochu moc slyšet

Že jsme moudřejší a vzdělanější než ti, kteří se narodili až po nás? No samozřejmě. Nehledě na to, že dřív padalo v zimě víc sněhu, v létě bylo víc slunečných dní a zahrádkáři sklízeli větší ředkvičky. Ty geneticky pozměněné se nepočítají.

Zhruba stovka lidí už podepsala výzvu „všem, jejichž hlas je slyšet“. Další se přidávají. Podstatou výzvy je tvrzení, že dnešní absolventi škol mají horší vzdělání než generace jejich rodičů. Rozuměj: než my, kteří jsme petici podepsali. To je přece lákavé.

Vytáhnout do boje proti hlouposti a nevzdělanosti se zdá být správné. S textem horujícím za lepší zvládnutí matematiky a burcujícím proti degradaci lidí na „nemyslící dav spotřebitelů“ nelze nesouhlasit. Stejně jako nelze nic namítat proti výzvám za celosvětový mír nebo třeba pohodlnější tramvaje.

Nelze vyloučit, že dnešní mladí lidé opouštějící školy jsou méně vzdělaní, než jsme byli my. Ale tak jako většina paušalizujících tvrzení je i toto nesmírně problematické. Text neodkazuje na žádný relevantní srovnávací průzkum, který by toto doložil. Od textu, který podepsalo tolik exaktně zaměřených vědců, bych to očekával.

Učím od roku 2000 na univerzitě a rok co rok se setkávám zhruba s třicítkou osmnáctiletých až dvacetiletých studentů. Najdou se mezi nimi mimořádně talentovaní a vzdělaní. Závidím jim jejich bystrost, která třeba – podobně jako u mě – bude časem s věkem „uvadat“. Ale některým závidím také vzdělání, které na rozdíl ode mě mohli částečně získat i na školách v zahraničí.

Jistěže se najdou i ti, u kterých žasnu nad jejich tupostí a nedotčeností jakýmkoliv vzděláním. Možná je rozptyl mezi „chytrými“ a „hloupými“ větší, než býval dříve. To nedokážu posoudit. Ale nijak mě to netrápí.

Výzva explicitně předpokládá, že komunisté nám starším zajistili lepší vzdělání. To je téměř nebezpečný výmysl. Ano, žili jsme v totalitním státě, což se odrazilo i ve vzdělávacím systému. Velmi zjednodušeně řečeno panovala ve školách stejně jako všude jinde větší discpilína. Režim s nikým – s učiteli a už vůbec ne žáky či rodiči - nediskutoval tom, zda se bude povinně učit ruština nebo politická ekonomie. Prostě to nařídil. Zaplať pánbůh za to, že vedle toho naříduil také nemaolu porci například matematiky nebo fyzijku. Ale nedokazuje to jeho osvícenost.

V podmínkách plánované centrální ekonomiky byla větší motivace dostudovat. Školy to věděly, a tak si mohly dovolit klást na nás studenty větší nároky. Vysokoškolský diplom byl podmínkou pro jakoukoliv kariéru. Kdyby Bill Gates nebo Steve Jobs studovali v socialistickém Československu a jejich firmy byly národní podniky, tak by v nich se svým nedokončeným vysokoškolským vzděláním mohli dělat nanejvýš skladníky. Ale naštěstí se oba narodili v Americe.

Vzdělávací systém není posvátná kráva. Z rozhlasového rozhovoru jsem pochopil, že autora výzvy rozčiluje, že roste počet absolventů středních a vysokých škol. Prý by mělo být jasně řečeno, že to je za cenu snížení kvality jejich vzdělání. Další paušalizace! To se přece rozumí samo sebou: že jsou školy vysoce renomované a kvalitní, a pak jsou školy průměrné nebo i špatné. A co má být?

Rozdíly se budou prohlubovat. Budeme si muset zvyknout, že vysokoškolský diplom není nějaký etalon vzdělanosti. Všude ve světě je rozdíl mezi dobrými a špatnými školami. Můžete mít diplom z Harvardu nebo z Oxfordu, ale také si můžete koupit akademický titul z univerzity se sídlem někde v Karibiku. Znamená to, že tato skutečnost degraduje vysokoškolské vzdělání? Nebo že se potenciální zaměstnavatel bude dívat na absolventy těchto škol stejnýma očima? To je přece směšné.

Zcela souhlasím s textem výzvy v tom, že škola má vést své žáky či studenty ke kázni, úsilí a odpovědnosti. Obdivuji matematiku a jsem přesvědčen o tom, že trénování matematického myšlení a logiky je dobré pro jakoukoliv profesi a kariéru. Nevadí mi takzvané biflování, a to ani takzvaně nepotřebných faktů. Kdo nerozhýbe mozkové buňky mezi patnácti až dvaceti, ten už to po třicítce nedohoní. A nejsem ani přítelem alternativních metod, které se v souvislosti ze zmíněnou výzvou rovněž kritizují.

Ale znovu říkám: co má být? Nechť jsou školy vyhovující mému vkusu a mým názorům na vzdělání, a na ty dám své děti. Případně je budu přesvědčovat, aby si je vybrali pro další studium. Ale ani trochu mi nevadí, když budou existovat školy, které zvolí jinou cestu a budou chtít zřejmě oslovit jiné rodiče či studenty.

Žasnu nad pýchou a nesoudností těch, kteří zmíněný text napsali a kteří ho podepisují. Žasnu i nad konkrétními jmény. Některých si velmi vážím a u jiných, zvlášť těch vzdělaných za minulého režimu ve společenských vědách, tak trochu trnu nad odvahou, s jakou upozorňují na své vlastní vzdělání.

A mimochodem, v seznamu podpisů jsem našel i jméno člověka, který má mnoho zkušeností a zajímavé názory, ale jehož apel na úroveň vzdělání mě rozesmál: dobře si pamatuji, jak jsem jako redaktor názorové rubriky Lidových novin opravoval v jeho občasných textech pravopisné i stylistické hrubky.

Zdá se mi směšné cítit odpovědnost za svět a společnost. A už vůbec mě netrápí vzdělání cizích lidí. Beru vědomosti a intelekt jako privátní konkurenční výhodu. Tak se to snažím vštěpovat i dětem. Za ně cítím odpovědnost, ale ani u nich nemůžu garantovat, že z nich vysrotou moudří a vzdělaní lidé. Ale dělám pro to maximum. Podepisování výzev „za větší vzdělanost“ k tomu nepatří.

(Vyšlo jako Úhel pohledu v Lidových novinách, 2. října 2007)