Záhada zamčeného ministerského pokoje

Módní barva je zelená, a platí to dnes jak v byznysu, tak politice. Čeští Zelení si pro svůj loňský vstup do vysoké politiky nemohli vybrat příhodnější okamžik. Teď jsou však na nejlepší cestě tenhle potenciál prošustrovat.

Americké Národní centrum pro ekonomickou žurnalistiku zveřejnilo zhruba před měsícem studii, z které vyplývá, že v americkém ekonomickém tisku vyšlo jen za prvních šest měsíců víc článků o "zelených témtech" než v předešlých šesti letech dohromady.

Dokazuje to, jak velké téma šetrnost k životnímu prostředí představuje. Se "zelenou" nálepkou se dnes vyrábějí nejen auta, ale také třeba počítače, kvalitní vína nebo prezervativy. Může se to zdát někdy až komické, ale v každém případě to dobře vypovídá o "naladění" západní společnosti, především střední třídy.

Pro tradiční zelené strany v Evropě je tenhle trend dvousečnou zbraní. Na jednu stranu se jejich ideologie stává přijatelnou pro masové voliče, na druhou stranu si jejich témata ve velkém "rozebírají" ostatní politické strany.

Evropští zelení na to mohou reagovat dvěma způsoby. Buď se víc radikalizovat a odmítnout světové "zelenání" jako komerční podfuk, anebo pragmaticky přistoupit na pravidla hry a stát se standardními stranami. Martin Bursík zaznamenal volební úspěch v posledních parlamentních volbách proto, že představoval právě ten druhý proud.

Podařilo se mu zabrat v české politice mysteriózní území "pravostředých moralistů", tedy elektorát, který je pravicově naladěn, ale z mnoha důvodů (osoba Václava Kause je jedním z nich) není ochoten dávat hlasy ODS. V minulosti tento prostor zaujímala například ODA či později Unie svobody, po její sebedestrukci však zůstal neobsazen.

Bursíkův přístup k politice je sice v Zelených v menšině, ale správně předpokládal, že mu "únos zleva do středu" projde, a to za předpokladu, že se jeho spolustraníci "ušpiní" reálnou politickou mocí. To se stalo, ale asi málo.

Bursík má možná kukuč férového hocha a image politického Mirka Dušína, při rozdělování postů však postupoval jako zkušený technolog moci. Ty méně schopné utišil posty ve vládě, mezi chytřejší (a tedy nebezpečnější) oponenty podělil pár míst ministerských náměstků. Není to špatná taktika, ale nakonec nevyšla. Například takovému Petru Pávkovi (krajskému volebnímu lídrovi a populárnímu starostovi Jindřichovic) úřednický pašalík nestačil, Dana Kuchtová zase ministerské křeslo nezvládala. A problém je na světě.

Zde je podstata vnitrstranického sporu Zelených a záhada zamčeného ministerského pokoje, rozuměj neobsazeného křesla ministra školství. Zelení mají dostatek síly na to, aby s Bursíkem zametli a ukázali mu, kdo je ve straně pánem. Jsou v silném pokušení to udělat, a Dana Kuchtová se svými "Melody Boys" by to jistě přivítala jako satisfakci.

Dá se to popsat ještě jinak: Zelení jsou dnes v situaci, kdy členská základna neodpovídá elektorátu. Ti první jsou radikálové, zatímco ti druzí středostavoví liberálové. Dlouhodobě to není únosné. Zelení mají dvě možnosti: buď se vnitřně promění a začnou náborem nových členů, kteří "naředí" jejich ideologickou našponovanost, anebo vyhodí Bursíka. Ale s ním pravděpodobně půjde i hodně voličů.