Bohemia, město "nabité" sexem

Jak se oženit s krásnou blondýnou, která ve skutečnosti může být třináctiletým synem vašeho domovníka? Přece na počítači. Já vím, že je to otřepaný vtip, a to už někdy od poloviny devadesátých let, kdy lidé internetové „hry s identitou“ objevili. Ale teď začíná jít opravdu do tuhého, a to díky dokonalým virtuálním světům, z nichž nejznámější je Second Life.

Jedna česká firma zde v říjnu založila město Bohemia. Není české, nýbrž československé, a byť není úplně jasné, co to znamená, tak už to mnozí berou jako důkaz virtuálního znovuobnovení společného státu. Konaly se zde už i volby do městského zastupitelstva, starostou byl však zvolen šéf firmy, která město založila. Chápu, že to nevypadá moc přesvědčivě, ale musíme doufat, že do příštích voleb začnou v Second Life působit nezávislí pozorovatelé OSN. Politika je ovšem tím posledním, co lidi ve virtuálním světě zajímá.

Nejvíc je zajímá sex a mezilidské vztahy. Není divu. Všichni tu jsou pohlední a vysocí (jak mi řekl starosta, musí se v Bohemii stavět větší budovy než ve skutečnosti, protože skoro všichni mají dva metry). Ženy chodí provokativně oblečeny a mají skoro všechny tetování. Muži vypadají zámožně a silně. A nikomu hlavně nedělá problémy se seznamovat. Proto se už také v Bohemii uskutečnily dvě svatby. Zda novomanželé mají nějaké jiné partnery v reálném světě, není známo, ale prý je pravděpodobné, že ano. Jak v jiné spouvislosti napsala média, virtuální „pletky“ manžela v Second Life byly už k jednomu pražskému soudu podány jako oficiální důvod k rozvodu.

Je to stejně smutné, zničit si život kvůli něčemu tak nehmatatelnému a pomíjivému jako virtuální svět. Protože až si manželka sbalí kufry a vy zůstanete sami, co vám vlastně v tom hmotném světě zbyde? Přístupové jméno, heslo a … rozčílený domovník.

(Psáno pro pravidelný sloupek ve slovenském deníku Sme)