Mobily v letadle? Prosím, nepovolovat!
Ten tlusťoch měl telefon u ucha od chvíle, kdy jsem ho uviděl. To bylo v letištní hale. Stál přede mnou ve frontě u odbavení a do telefonu říkal: „Právě jsem teď ve frontě u přepážky.“ Pak jsme se viděli v obchodě s bezcelním zbožím (“Právě kupuju nějakou voňavku“) a při bezpečnostní kontrole („Právě procházím tím debilním rámem“).
Tam se to trochu protáhlo, protože dlouho nemohl přijít na to, která kovová věc způsobuje při průchodu rámem hlasité pískání. Chodil tam a zpátky, telefon měl u ucha a druhou rukou se šacoval. „To bude ten telefon, pane,“ řekla zdvořile letištní zaměstnankyně, a on řekl do mluvítka: „Hele, teď tě na chvíli položím na jezdící pás, ale za chvíli jsem zase u tebe,“, a hned jak to udělal, tak zase přiložil telefon k uchu.
Seděl dvě řady přede mnou, ale slyšel jsem každé jeho slovo. „Teď už vážně budu muset končit,“ řekl nakvašeně, když nad ním stála letuška s nafukovací vestou kolem krku a čekala, až telefon položí, aby mohla začít s bezpečnostní instruktáží. Potom jsme vzlétli a dvě hodiny bylo slastné ticho.
Vzpomněl jsem si na něj, když jsem v novinách četl, že britský telekomunikační regulátor povolil od příštího roku používání mobilních telefonů na palubách letadel. Nijak mě to nepřekvapilo. Nikdy jsem neměl nejmenších pochyb, že telefony bezpečnost letu ani trochu neohrožují, a pokud by teoreticky mohly, tak to lze jednoduše technicky vyřešit.
Ne, měl jsem teorii, že jde o spiknutí leteckých společností, které chtějí vydělávat na předražených palubních telefonech. A že jde zároveň o jednu z věcí, které leteckou dopravu činí exkluzivní a zajímavou. Protože kde jinde si odpočinete od zvonícího mobilu, a tje jedno jestkli svého, anebo cizího? Výška deset kilometrů nad Zemí je poslední oázou klidu. Znám lidi, kteří své mobily vypínají už jen v letadle.
Mám podezření, že někteří létají jen kvůli tomu. Tedy určitě ne ten idiot s telefonem u ucha. „Jo, teď jsme přistáli a vystupuju z letadla,“ prořízl jeho pisklavý hlas ticho palubního prostoru, sotva se letadlo dotklo koly přistávací drfáhy. My ostatní se na sebe jen smutně podívali.
Tam se to trochu protáhlo, protože dlouho nemohl přijít na to, která kovová věc způsobuje při průchodu rámem hlasité pískání. Chodil tam a zpátky, telefon měl u ucha a druhou rukou se šacoval. „To bude ten telefon, pane,“ řekla zdvořile letištní zaměstnankyně, a on řekl do mluvítka: „Hele, teď tě na chvíli položím na jezdící pás, ale za chvíli jsem zase u tebe,“, a hned jak to udělal, tak zase přiložil telefon k uchu.
Seděl dvě řady přede mnou, ale slyšel jsem každé jeho slovo. „Teď už vážně budu muset končit,“ řekl nakvašeně, když nad ním stála letuška s nafukovací vestou kolem krku a čekala, až telefon položí, aby mohla začít s bezpečnostní instruktáží. Potom jsme vzlétli a dvě hodiny bylo slastné ticho.
Vzpomněl jsem si na něj, když jsem v novinách četl, že britský telekomunikační regulátor povolil od příštího roku používání mobilních telefonů na palubách letadel. Nijak mě to nepřekvapilo. Nikdy jsem neměl nejmenších pochyb, že telefony bezpečnost letu ani trochu neohrožují, a pokud by teoreticky mohly, tak to lze jednoduše technicky vyřešit.
Ne, měl jsem teorii, že jde o spiknutí leteckých společností, které chtějí vydělávat na předražených palubních telefonech. A že jde zároveň o jednu z věcí, které leteckou dopravu činí exkluzivní a zajímavou. Protože kde jinde si odpočinete od zvonícího mobilu, a tje jedno jestkli svého, anebo cizího? Výška deset kilometrů nad Zemí je poslední oázou klidu. Znám lidi, kteří své mobily vypínají už jen v letadle.
Mám podezření, že někteří létají jen kvůli tomu. Tedy určitě ne ten idiot s telefonem u ucha. „Jo, teď jsme přistáli a vystupuju z letadla,“ prořízl jeho pisklavý hlas ticho palubního prostoru, sotva se letadlo dotklo koly přistávací drfáhy. My ostatní se na sebe jen smutně podívali.
Komentáře: 1:
aaaa srazka s blbcem je to temer nejbolestivejsi zraneni co muze byt :)
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka