Hop ... a je tu reklama

V "dřevních dobách" televize v padesátých letech se reklamy vysílaly často živě, teď v supermoderní éře Internetu se k tomu reklamní agentury opět obloukem vracejí. Vskutku parádním návratem je reklama na Hondu, kterou odvysílala britská soukromá stanice Channel 4 ve čtvrtek 29. května. V tříminutovém spotu hraje hlavní roli devatenáct parašutistů, kteří během volného pádu vytvoří ve vzduchu formace ve tvaru písmen H, O, N, D a A. Co je na tom tak pozoruhodného? Seskok se uskutečnil ve Španělsku nedaleko Madridu a britští diváci ho večer deset minut po osmé mohli sledovat v přímém přenosu.

Všechno se mohlo pokazit: počínaje počasím a konče (v tom nejvíc katastrofickém scénáři) padákem některého z parašutistů. Problémem by bylo i to, kdyby letadlo nebylo ve správný čas na pravém místě. Ale vše nakonec vyšlo a jen písmeno D bylo na chvíli špatně čitelné kvůli mrakům. Reklamní agenturaWieden + Kennedy si mohla gratulovat. Byl to asi jeden z nejodvážnějších reklamních projektů poslední doby. A dopadl dobře i z komerčního pohledu.

Reklamní spot sledovalo na začátku 2,1 a ke konci dokonce 2,2 miliónu diváků. Když k tomu připočteme bezplatnou publicitu v médiích po celém světě, zadavatel reklamy mohl být spokojen. Vše sice stálo nemalé peníze, ale byly dobře vynaložené.

Další statisíce a možná i milióny lidí uvidí spot ještě na Internetu. Buď záznam přímého přenosu, anebo "běžný" spot, který reklamní agentura nasadila poté. Vysílá se v televizích i biografech. Je technicky i obsahově mnohem dokonalejší (písmena zmíněné značky v něm vytváří dokonce padesát parašutistů), ale samozřejmě chybí "adrenalin", který dodalo živé vysílání. Nejde přitom o nijak originální nápad: živé reklamy se objevují i na amerických televizích, vystupují v nich však obvykle herci ve studiu. I tak mají však tyto reklamy mnohem větší sledovanost než ty klasické.

Jde o další pokus, jak zastavit pokles sledovanosti televizních reklam. U televizorů je zkrátka méně lidí, a čím dál víc z nich navíc používá různá technická zařízení, která umožňují reklamní časy buď "přeskočit", anebo vymazat z pořízeného záznamu. Jaký je proti tomu recept? Především originalita a zábavnost, i když o ty se tvůrci snažili vždy.

Loni agentury experimentovaly s reklamami, které po vzoru serverů jako YouTube natáčeli amatéři a do televizního vysílání se pak dostaly jen ty nejlepší. Ale ani to moc nezabralo. Teď tu máme živé vysílání. Diváci ho přijali dobře a dávají mu přednost před sledovámí dokonalých, ale stále stejných (a tedy nudných) reklamních spotů. Uvidíme, jak dlouho však tento zájem zhýčkaným konzumentům mediálního obsahu vydrží.