Volal mi známý ...

... že zrovna jede sám autem někam daleko a obvolává kamarády, aby se nenudil. Chtěl jsem na něj zaječet, že zrovna dopisuju článek, čekám důležitý hovor a do patnácti minut musím odejít z kanceláře, abych stihnul další schůzku ... ale to úpřímné doznání mě svým způsobem dojalo. Konec konců, lidé si mají pomáhat, a nikdo by se neměl cítit osaměle. A tak jsme začali přátelsky konverzovat.

Ale pak jsem ze sluchátka zaslechl ženský hlas.

Zarazilo mě to. "Neříkal jsi, že jedeš sám?", zeptal jsem se. "To byla Denisa," odpověděl známý. "Denisa?", řekl jsem ještě překvapeněji. "Hlas ze satelitní navigace. Dal jsem mu jméno Denisa, abych si k ní vytvořil osobnější vztah," vysvětlil mi. Zapomněl jsem na rozepsaný článek i blížící se schůzku. To je přece fascinující!

Chtěl jsem vědět, jestli to nevadí manželce, protože ta se Denisa nejmenuje, a on odpověděl: "Jseš debil? Ty si myslíš, že bych pojmenoval cizí ženskou po své ženě? A pak, někdy si s Denisou v autě povídám, a kdyby se mnou zrovna jela manželka, mohlo by se to plést."

Bylo to stále zajímavější. "Ty si povídáš se svou navigací?", vypravil jsem ze sebe užasle. "Nepovídám si s navigací, ale s Denisou," poučil mě. "A o čem spolu mluvíte?" "Tak různě, podle nálady," odpověděl můj známý, aniž by se pouštěl do větších detailů. Nevím, jak může nálada ovlivnit debatu s někým, kdo vám říká "Držte se vlevo" nebo "Na příštím kruhovém odjezdu odbočíte na druhé odbočce vpravo", ale nechtěl jsem do toho šťourat.

Známý mě pak uzemnil další informací, že mužskému hlasu říkají Jaromír. Když jedou s manželkou někam společně, tak se předtím vždycky dohadují, jestli jim cestu bude předříkávat Denisa, nebo Jaromír. Někdy si musí hodit korunou. "Jednou jsme dokonce řešili, jestli spolu Denisa a Jaromír mají poměr. Když jsou pořád zavření v té malé krabičce," řekl můj známý a rozesmál se, jakoby to byl bůhvíjaký vtip.

Mně to přišlo spíš zneklidňující.

Svou vlastní navigaci v autě jsem umlčel brzy poté, co jsem si ji koupil. Na dlouhé cesty se to snad dá vydržet, ale když jezdíte po městě, tak navigace nezavře pusu. Je mi celkem jedno, jestli je to Denisa, Jaromír, nebo někdo úplně jiný, ale neutichající poznámky a rady ohledně cesty mě rušily při poslechu rozhlasu. Nehledě na to, že když mě navigace na dálnici poprvé upozornila na překročení povolené rychlosti (a byl to zvuk hlasité policejní sirény!), málem jsem leknutím sjel do škarpy.

Na příkladu svého známého jsem však poznal, že někteří lidé to vyhledávají. Pak je ovšem otázka, proč navigace mluví tak málo. Možná zde existuje zatím neobjevený trh automobilové zábavy. Navigace jsou dnes vybaveny velkou interní pamětí (některé dokonce lze používat jako hudební přehrávače), a tak by jistě nebyl problém tyhle škatulky trochu "rozmluvit". Dokážu si představit, že by třeba navigace uměly vyprávět vtipy, a to samozřejmě provázaně s místy, kde řidič zrovna projíždí (v Praze na nábřeží o Topolánkovi, na Vysočině o Zemanovi a při opuštění republiky třeba něco o Krejčířovi).

Mohlo by se tomu říkat "geozábava" a trh by se zcela jistě vytvořil pro širokou nabídku pořadů. Od standardních a zcela seriózních výletů (s podorbným výkladem o okolních památkách) až po specialitky pro labužníky (milovníci morbidit by třeba mohli být upozorňováni na místa zvlášť otřesných dopravních nehod, pochopitelně včetně detailů).

Nemluvě o tom, že technologie rozpoznání hlasu a umělé inteligence jsou poměrně vyspělé, takže jistě není nijak daleko doba, kdy si navigace bude s řídičem jakž takž rozumně povídat. Už dnes jsou lidé (včetně mě), kteří dokáží strávit desítky minut s webovými chatovacími roboty, takzvanými chatboty. Je to švanda u klávesnice a počítače, tak proč ne za volantem.

To všechno se mi mihlo hlavou, když mi můj známý vyprávěl o Denise a Jaromírovi. Probral bych to s ním podrobněji, ale vyrušil mě další příchozí hovor na můj telefon. Vrátilo mě to do reality. "Budu muset končit," omluvil jsem se. "Jen mi řekni - když máš v autě tu svou Denisu, tak proč jsi volal mě a nepovídáš si s ní?"

"Mám to v plánu. Ale potřeboval jsem se nejdřív s někým tak nějak nenáročně rozehřát," zasmál se. Nepřišlo mi to vtipné.