Co to máte v ruce? Vizitku?!

Některé předměty přežijí svou dobu, ale z jakési setrvačnosti či ze zvyku s námi stále zůstávají. Třeba taková vizitka. Aby nedošlo k omylu. Mám na mysli opravdu ten malý obdélník papíru, na kterém je vytištěno vaše jméno, zaměstnání, telefon a emailová adresa.

Neznám nikoho, komu by vizitky byly v dnešní době k užitku. Všichni své kontakty uchováváme v telefonech nebo případně v jiných digitálních přístrojích. Obdržené papírové vizitky buď ztratíme, aneb je uchováváme v kapse saka pro případ, že by v restauraci bylo potřeba podložit viklající se stůl.

Co s nimi jiného? Pokud si s někým chceme vyměnit kontaktní údaje opravdu prakticky, tak se vzájemně buď „prozvoníme“, anebo si pošleme vizitku elektronickou.

Jistě, formálně se vizitky stále tisknou a rozdávají. Patří to k manažerskému rituálu, byť původní praktický význam to ztratilo. Neznám nikoho, kdo by si získané vizitky pečlivě ukládal a shromažďoval. Je to svým způsobem škoda, protože malá pozlacená pouzdra či kožené vizitkovníky jsou krásné předměty. Ale i ty mají už svůj historický „prime time“ za sebou.

Vizitky pochopitelně vždycky plnily spousty jiných funkcí. Především jsou ty malé papírky viditelnými výčnělky našeho ega. Jejich „vynášení“ - ať už mezi přáteli v hospodě, anebo před obchodním jednáním - připomíná zvláštní karetní hru. Trumfujeme se, kdo pracuje v renomovanější firmě či má lépe znějící titul. Ale zdá se mi, že cpát někomu potištěný kousek papíru je v poslední době čím dál víc nemoderní až vlezlé. Zvlášť když lze každý kontakt najít na webu.

Jedinou šancí vizitek je, že si najdou nový smysl existence. Viděl jsem fotografie vizitek, které slouží zároveň jako otvírák na láhve či paměťová karta. Jedna chorvatská marketingová firma má vizitku vytištěnou na krabičce s léky proti bolení hlavy. To asi kdyby jejich rady působily zákazníkům problémy. No a Kevin Mitnick má vizitku kovovou, z které jde odlomit šperhák. Vtipné! Anebo návod, že slavného hackera a nyní úspěšného konzultanta lze navštívit i tehdy, když není doma.

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme).