Nedorozumění jménem Obama
Je Amerika s nálepkou „Obama“ lepší, než byla Amerika s visačkou „Bush“? Složili tamní voliči cosi jako reparát pošramoceného „amerického snu“? Hlouposti. Je to stále stejná Amerika a stejný sen. Obama jen přinesl iluzi, že ho zase bude snadné milovat.
Spojené státy nejsou jen obyčejná země nebo velmoc. Byly minimálně celé dvacáté století symbolem svobody, prosperity a šancí. Milovat Ameriku neznamená zbožňovat její obyvatele, jejich kulturu ani přírodní krásy, ale upnout se právě k výše zmíněným hodnotám. Jsou univerzálně platné a činí svět lepším.
Nebo minimálně učinily lepším Ameriku. Ta se stala laboratoří, která prokázala, že důsledné lpění na těchto hodnotách může přinést prosperitu. Proto je antiamerikanismus tak nepohodlný a navíc přináší paradoxy. Většina těch, kteří proti Americe protestují, zároveň touží po americkém standardu a způsobu života. I teroristé často pijí kolu a mají oblíbené hollwoodské filmy.
Antiamerikanismus vyrůstal v minulosti z komplexů, zloby a ideologické omezenosti. Až za Bushovy vlády byl vytažen z nízkých pater lidské povahy do vysokých pater politiky. Evropa, a to zejména ta západní, se stala antiamerickou. Ale důvodem nebyl Bush, nýbrž zjednodušeně řečeno rozpad bipolárního světa a globalizace. Obojí velmi rychle „vyexportovalo“ americké hodnoty do světa. Ovšem ukázalo se, že bez Američanů tak nějak nefungují. Lépe řečeno, že nefungují bez jejich pracovitosti, disciplíny a odvahy.
Žít americký sen je mnohem obtížnější než ho jen snít. Také proto, že není vždy fungujícím a samospasitelným receptem. Dokazují to například vojenské neúspěchy v Iráku či právě probíhající finanční krize. Je těžké z toho vinit americké hodnoty či odmítnout americký životní styl. Vždyť je tak pohodlný! A tak si svět našel náhradního viníka v nesympaztickém a osobnostně komplikovaném Georgi Bushovi.
Historie nejspíš prokáže, že byl dobrým nebo minimálně průměrným prezidentem ve výjimečně obtížných časech. A že právě americké hodnoty reprezentoval velmi jasně a pevně. Výroky Jiřího Paroubka o „světovém četníkovi“ či Lubomíra Zaorálka o „sametové revoluci“, která snad smetla jakousi totalitu, nejsou jen prázdným blábolením. Odhalují způsob myšlení, z kterého nejdřív vyrostl antiamerikanismus, a když jeho nositelé zjistili, že je to ideologie v současném světě bezvýchodná a nepraktická, tak z něj také vyrostla láska k Obamovi. Nemá žádné jiné kořeny.
Barack Obama je nepochybně mimořádně charismatickým a úspěšným politikem. Ale to se bavíme o formě, nikoliv obsahu. Kromě černých či hispánských voličů a kromě příznivců levicového liberalismu rozhodli o jeho zvolení ti voliči, kteří chtějí, aby Ameriku svět zase miloval. A vyšli tak vstříct nám, kteří Ameriku milovat chceme. Jen mám strach, že tohle nedorozumění může skončit velkým zklamáním.
(Prodavač "kondomů Obama" v New Yorku několik dní po volbách).
Spojené státy nejsou jen obyčejná země nebo velmoc. Byly minimálně celé dvacáté století symbolem svobody, prosperity a šancí. Milovat Ameriku neznamená zbožňovat její obyvatele, jejich kulturu ani přírodní krásy, ale upnout se právě k výše zmíněným hodnotám. Jsou univerzálně platné a činí svět lepším.
Nebo minimálně učinily lepším Ameriku. Ta se stala laboratoří, která prokázala, že důsledné lpění na těchto hodnotách může přinést prosperitu. Proto je antiamerikanismus tak nepohodlný a navíc přináší paradoxy. Většina těch, kteří proti Americe protestují, zároveň touží po americkém standardu a způsobu života. I teroristé často pijí kolu a mají oblíbené hollwoodské filmy.
Antiamerikanismus vyrůstal v minulosti z komplexů, zloby a ideologické omezenosti. Až za Bushovy vlády byl vytažen z nízkých pater lidské povahy do vysokých pater politiky. Evropa, a to zejména ta západní, se stala antiamerickou. Ale důvodem nebyl Bush, nýbrž zjednodušeně řečeno rozpad bipolárního světa a globalizace. Obojí velmi rychle „vyexportovalo“ americké hodnoty do světa. Ovšem ukázalo se, že bez Američanů tak nějak nefungují. Lépe řečeno, že nefungují bez jejich pracovitosti, disciplíny a odvahy.
Žít americký sen je mnohem obtížnější než ho jen snít. Také proto, že není vždy fungujícím a samospasitelným receptem. Dokazují to například vojenské neúspěchy v Iráku či právě probíhající finanční krize. Je těžké z toho vinit americké hodnoty či odmítnout americký životní styl. Vždyť je tak pohodlný! A tak si svět našel náhradního viníka v nesympaztickém a osobnostně komplikovaném Georgi Bushovi.
Historie nejspíš prokáže, že byl dobrým nebo minimálně průměrným prezidentem ve výjimečně obtížných časech. A že právě americké hodnoty reprezentoval velmi jasně a pevně. Výroky Jiřího Paroubka o „světovém četníkovi“ či Lubomíra Zaorálka o „sametové revoluci“, která snad smetla jakousi totalitu, nejsou jen prázdným blábolením. Odhalují způsob myšlení, z kterého nejdřív vyrostl antiamerikanismus, a když jeho nositelé zjistili, že je to ideologie v současném světě bezvýchodná a nepraktická, tak z něj také vyrostla láska k Obamovi. Nemá žádné jiné kořeny.
Barack Obama je nepochybně mimořádně charismatickým a úspěšným politikem. Ale to se bavíme o formě, nikoliv obsahu. Kromě černých či hispánských voličů a kromě příznivců levicového liberalismu rozhodli o jeho zvolení ti voliči, kteří chtějí, aby Ameriku svět zase miloval. A vyšli tak vstříct nám, kteří Ameriku milovat chceme. Jen mám strach, že tohle nedorozumění může skončit velkým zklamáním.
(Prodavač "kondomů Obama" v New Yorku několik dní po volbách).
Štítky: politika
Komentáře: 2:
No vzhledem k tomu, že již (pokud to není fáma, přirozeně) plánuje obnovit věděcký výzkum kmenových buňek a zastavit těžbu v nárnodních parcí, tak již jen to je extrémně pozitivní zpráva - takže myslím, že začíná dobře, bezpochyby. Také případná revize funkčnosti radaru, menší zbrojení či stažení vojsk a alespoň částečné ukončení válek atd. je další důležitý krok - myslím, že má nakročeno velmi správným směrem a je schopen mnoho z těchto kroků dokázat dotáhnout do konce, čili zde asi neexistuje universální pravda, ale něco jako subjektivní preference.
O neadekvátní kritice Bushe a jeho administrativy píše i Paul R. Krugman na svém blogu v rámci New York Times.. resp. psal před několika dny ..
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka