Literární noviny mění barvu, ze zelené na oranžovou. Chtějí mít socialismus na papíře

Není nic znervózňujícího na tom, že ČSSD chce "ovládnout" Literární noviny. Máme-li věřit publikovaným informacím, děje se to přesně tak, jak by mělo.

Časopis nebude vydávat přímo strana, ale sdružení, které založil a řídí její vlivný člen a bývalý ministr. Pro vztah mezi médiem a stranou se bude užívat eufemismus, že jsou "názorově blízké". A protože ČSSD bude dříve nebo později vládní stranou, nepochybně se najdou "názorově blízcí" sponzoři, kteří vydávání podpoří.

Pochopitelně může jít o pouhou převodovou páku mezi ekonomickým a politickým vlivem. Ale to se zdá být nepraktické, protože na to je časopis příliš na očích. Aby uvedená symbióza fungovala, bylo by lepší, kdyby byl zároveň úspěšný a našel si čtenáře.

Deník Právo ve svém zpravodajství zmínil, že jednou z alternativ je přeměna Literárních novin na významný "společensko-kulturní žurnál". Tak to řekl Zbyněk Fiala, muž s novinářskými zkušenostmi z bývalého i tohoto režimu, který je údajně jedním z kandidátů na šéfredaktora. Je to nepochybně dobrý plán.

Co se týče názorově vyhraněné, levicové žurnalistiky, je na českém trhu dostatečná nabídka i poptávka. A také svým způsobem díra na trhu. Levicový časopis by se mohl stát určitým protipólem liberálně-pravicového Respektu. I ten vydával a dotoval Karel Schwarzenberg, a to i v době, kdy už byl senátorem.

Na ideové vyhraněnosti není u časopisů nic špatného. Například na britském časopiseckém trhu úspěšně fungují časopisy Spectator a New Statesman, které mají "názorově blízko" ke konzervativcům, respektive labouristům. Šéfredaktorem Spectatoru byl donedávna Boris Johnoson, současný londýnský starosta.

Sociální demokracie a jmenovitě Jiří Paroubek trpí dlouhodobě mindrákem intelektuální nedoceněnosti. Proto tak touží po médiu, kde by mohl nejen publikovat, ale zařadit se do určitého myšlenkového a intelektuálního kontextu. Vlastně si to zaslouží, protože je jedním z mála českých politiků, kteří hodně a někdy i docela dobře píší.

Je otázka, jestli ČSSD nebude chybět velkorysost, jakou třeba projevoval coby vydavatel Karel Schwarzenberg. "Názorová blízkost" nebrání originalitě a provokativnosti, tedy čtenářské zajímavosti. "Stranickost" médium naopak může zabít, protože do něj přenese partajní nudu a nesrozumitelnost. ČSSD a Paroubek musí být dostatečně chytří, aby navzdory tomu, že pomohou sehnat peníze, nechali časopis žít vlastním životem.

Má-li být nová kapitola Literárních novin úspěšná, musí nový vydavatel začít prakticky od nuly. Podle slov odcházejícéího šéfredaktora Jakuba Patočky sice přebírá redakci i čtenáře, ale z pohledu nových ambicí má jedinou cenu značka a tradice. Příklon k ČSSD budou mnozí v této souvislosti vnímat jako nepatřičnost, protože Literární noviny se v šedesátých letech proslavily právě svým bojem za novinářskou nezávislost a svobodu. Ale od téhle tradice se Literární noviny odstřihly už dávno.

To už je o něco větším paradoxem to, že ČSSD dnes přebírá noviny, které sponzorským darem zachránil v devadesátých letech Michael Kocáb - a použil k tomu peněz z kontroverzního prodeje investičního fondu Trend. Za to ho prpávě ČSSD a jmenovitě opět Jiří Paroubek v minulosti kritizovali.

Ale nic z toho není pro budoucnost Literárních novin důležité. Podstatná je jiná věc. Totiž jestli si nastupující vydavatel uvědomuje, o jak velkou investici půjde. Respekt potřeboval miliardáře Zdeňka Bakalu, aby se mohl proměnit v moderní magazín a aby zvýšil prodej o deset tisíc kusů. A to měl mnohem výhodnější startovací podmínky, tedy víc čtenářů a výrazně kvalitnější redakci. Odhaduji, že na "znovuzrození" Literárních novin by bylo potřeba minimálně sto miliónů korun.

A zároveň tvrdím: dávat tyto peníze na počátku roku 2009 do časopisu je bláznovství. Papírová média čeká dříve nebo později úpadek. Lidé pod třicet už je podle výzkumů prakzicky vůbec nečtou. Jiří Paroubek by rád oslovil střední třídu, mladší vzdělané lidi, takzvané městské liberály. Tam má nyní ČSSD největší deficit a tedy i potenciál. Ale přesně to je cílová skupina, kterou papírový časopis už nikdy nebude zajímat.

Za zlomek této sumy lze vytvořit silné názorové médium na Internetu. Mimochodem, právě v těchto dnech startují britští labouristé "nezávislý" blogovací portál LabourList. Jde o nápad bývalého eurokomisaře a současného ministra Petera Mandelsona, a také o součást širší strategie britských socialistů "opanovat" do voleb dnes tak populární nová média a sociální sítě. Tam se budou odehrávat budoucí relevantní politické bitvy. Ukázaly to ostatně i loňské prezidentské volby v USA a jejich vítěz Obama.

Čeští socialisté se soustředí na papír. Jestliže i tam zůstane celý jejich socialismus, je to pro mě osobně dobrá zpráva.

(Psáno jako Úhel pohledu pro Lidové noviny).