Vyberte si domeček, který se vám líbí. Pak v něm stačí bydlet ... a v případě potřeby vylézt na střechu

Zájem médií a hlavně ministra Michaela Kocába o osud squaterů ve vile Milada byl značně neadekvátní. "Vždy vstupuji do akcí, kde jsou v ohrožení lidská práva nebo lidské životy," vysvětlil ministr. Jistě mu nelze upřít dobré úmysly. Možná sám sebe vidí jako vládního Supermana, který v červeném trikotu zasahuje všude, kde musí zvítězit dobro nad zlem. My však vidíme muže, který má znepokojivý dar nechápat podstatu problémů, do jejichž řešení se po hlavě vrhá.

Takový je i případ zdevastované a zanedbané vily Milada, z které se její majitel rozhodl vystěhovat nelegální nájemníky. Chybou státu a úřadů je především to, že k této situaci vůbec došlo. Jakýkoliv ministr by se měl zajímat, kteří státní úředníci v této kauze selhali a co by se mělo stát, aby se podobné situace neopakovaly. Rolí ministra rozhodně není slibovat squaterům, že se jim u koleggů ministrů i dalších úředníků "poptá" po novém bydlení. Jeho rolí není ani zprostředkovávat takové bydlení od soukromníků. V době povodní, kdy o střechu nad hlavou přišly stovky, možná tisíce lidí, je to navíc nevkusné.

Stát selhal v téhle kauze hned dvakrát, a o to by se měl ministr zajímat. Zaprvé selhal jako majitel, protože se o vilu Milada ani další objekty nestaral, nechal je zchátrat a ignoroval problém s nelegálními obyvateli. Ale stát by selhal i v případě, kdy by dotyčný majetek byl soukromý. Jestliže obyvatelé Milady dlouhodobě porušovali zákony i vyhlášky, čímž poškozovali práva mnoha lidí žijících v okolí, měly zde úřady už dávno vynutit pořádek.

Nikdo nebere squaterům jejich idealismus ani právo na určitý životní styl. Ovšem to, že jeho středobodem je kultura, pořádání kocertů a život v harmonické pospolitosti, je pouze krásným mediálním mýtem. Všichni víme, že squateři dělají to, čemu se lidově a velmi přesně říká bordel.

Tvrzení Michaela Kocába, že nelegální obyvatelé udržovali hodnotu dotyčné vily, je bizarní. Přesný opak je pravdou, squateři likvidují cenu nejen nemovitosí, které obývají, ale i celých lokalit. V této souvislosti se těším na zveřejnění toho, kdo a proč, případně jakou nemovitost se rozhodl squaterům dobrovolně poskytnout.

Mluvčí squaterů je vyšinutý popleta, když tvrdí, že on a jeho kamarádi chtějí žít ve světě, kdy můžete přijít do lesa, porazit tam stromy a postavit si z nich dům. Prý to tak bylo možné tisíce let. Mluvčí si možná cestou na internetový chat četl Robinsona Crusoe či jinou pohádku, ale pravdou je, že naopak už tisíce let žijeme ve světě, kde soukromé vlastnictví je jednou ze základních hodnot.

Stejně tak nepřesný je odkaz na jistý "anglický zákon", podle kterého připadne nemovitost tomu, kdo ji aspoň deset let obývá, pokud se o svá práva skutečný majitel nepřihlásí. Ano, podobné zákony v některých zemích existují a historicky vznikly proto, aby umožnily využití nemovitostí, jejichž majitelé zemřeli bez dědiců. Dnes na ně často poukazují právě squateři, ale jejich prostřednictvím se téměř nikdy ničeho nedomůžou. Tyto zákony jsou totiž konstruovány tak, že opět velmi silně chrání práva především skutečných majitelů. A kdybychom vzali například ten anglický, tak by ho v kauze vily Milada nebylo možné uplatnit.

Squateři pochopili zákonitosti mediální pokrytectví a tak sami sebe prezentují jako ti, kteří poukazují na nesmyslné předpisy. Asi každému je jasné, že předpisy jsou právě jim ukradené, a to bez ohledu na to, jestli jsou smysluplné nebo nesmyslné. Ale pravda je, že problém reálně existuje.

V Praze i jinde jsou spousty objektů, které z různých důvodů jejich majitelé nespravují a které chátrají. Některé jsou i docela slavné a atraktivní, třeba barrandovské Terasy. Obvykle jde o nemovitosti, o které se vedou právní spory či které byly součástí spekulativních transakcí.

Kauza Milada ukazuje, jak mizerný je stát vlastník čehokoliv, a to dokonce i obyčejného baráku. Soukromým majitelům nelze zakázat, aby svůj dům nechali třeba i spadnout, ale nesmí tím omezovat ani ohrožovat ostatní. A to je zase role úřadů. Squateři takové riziko znamenají, zvlášť když už teď vědí, že nemovitost stačí zabydlet a v případě potřeby vylézt na střechu. Ministerský Superman je tam pak cobydup.

(Psáno pro deník E15).