Někteří z nás chtějí vystoupit z EU. No a co?

Nechápu rozhořčení nad výrokem hradního úředníka Petra Hájka, který řekl, že by Václav Klaus mohl usilovat o vystoupení z EU. Naopak mi to přijde jako vyjádření poctivé a srozumitelné. Tak jako nelze být "tak trochu" těhotný, nelze být jen "tak trochu" odpůrcem sjednocenné Evropy.
¨
Požadavek na vystoupení Česka z EU je z nějakého důvodu politickým i společenským tabu. Když si vypomůžeme euroskeptiky tak oblíbenou analogii mezi EU a někdejším sovětským blokem, pak boj "proti Evropě v rámci Evropy" připomíná úsilí reformních komunistů, kteří si mysleli, že totalitní režim můžou svrhnout sami komunisté. Důsledkem takového postoje jsou nedorozumění a zbytečné slovní i názorové ekvilibristiky. Jak prý své zákazníky poučují čistírny a jak si coby motto vepsal Bohumil Hrabal do jedné ze svých knížek, "některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky". Teprve když si to přiznáme a jasně to řekneme, můžeme se posunout někam dál.

V referendu o vstupu do EU výrazně zvítězili ti, kteří hlasovali pro, ale jistěže byly i hlasy proti. Stejně tak nyní musí být nezanedbatelné procento lidí, kteří s naším členstvím v EU nesouhlasí. Bylo by nenormální, kdyby to bylo jinak. Společenský úzus či spíše mýtus nedotknutelnosti EU jim však brání, aby to přiznali. Místo toho se pak stylizují do role konstruktivních kritiků, která jim však nepadne a nesedí. Tahanice kolem ratifikace Lisabonské smlouvy či virtuální spor o národní suverenitu jsou pro většinu těchto lidí jen zástupnými problémy. Prospěje, když se možnost vystoupení z EU stane legitimním a normálně diskutovaným tématem. Třeba tak, že o něm bude mluvit nahlas úředník blízký prezidentovi. Je tedy hloupé ho okřikovat nebo si z něj dělat legraci.

Vždyť ono je to i poctivější. Získat si sympatie horlením o suverenitě či národních zájmech je snadné. Ale hledat mezi občany spojence pro myšlenku vystoupení z EU je naproti tomu obtížné a také odvážné. Když se totiž řekne A, musí následovat i B. Tedy co to konkrétně bude znamenat, jak by takový proces probíhal a co by normálním lidem přinesl. A i ti, které nepřesvědčí, by na tuto možnost neměli hledět jako na něco anomálního nebo svátokrádežného.

Opravdu nevíme, jestli projekt evropského sjednocení bude úspěšný. Před pár lety byla mantrou většiny politiků snaha o co nejrychlejší přijmutí Eura, a dnes ekonomové říkají, že s výjimkou exportérů nás právě koruna uchránila před horšími dopady ekonomické recese.

Dnešní podoba EU se svými nepřehlednými politickými a rozbujelými byrokratickými institucemi má mimořádně daleko k dokonalosti. Kritika a permanentní diskuse jsou nutné. Ale bude dobré vědět, kdo má zájem na tom, aby EU fungovala lépe, a kdo na tom, aby naopak zkrachovala. Kromě jedné nevýznamné strany a Petra Hájka to zatím nikdo neměl odvahu přiznat.

(Komentář pro e15).