Kulturní výměny (a tedy hovory před půlnocí)

Bloger z Ghany: "Říkal jsi, že učíš italskou literaturu?"

Bloger z Chorvatska: "Ano! Na univerzitě v Záhřebu."

"A proč?"

"Proč? Co je to za otázku?"

"Proč zrovna italskou literaturu?

"Protože ji mám rád. Zabývám se italskou literaturou celý život."

"Ale Italové nemají Shakespeara, ne?"

"Prosím?"

"Je ta literatura dobrá, když nemají Shakespeara?"

"Samozřejmě, že je dobrá. Italové mají ... třeba Dante Alighieriho."

"Ten Dante je lepší než Shakespeare?"

"Panebože. To se nedá takhle říct."

"Hm. To jsem si myslel."

 

(později)

Blogerka z Ázerbajdžánu: "Co je tohle?"

"To je chřest. Asparagus."

"Co je to?"

"Ty nevíš, co je chřest?"

"Nikdy jsem to neviděla."

"To jsou ... vařené penisy malých velryb."

"Panebože. To jich je tolik? Museli zabít spousty velryb."

"Průměrný velrybí samec má zhruba sto penisů."

"Aha. Tak to ano."

"He, he."

"Ty si asi myslíš, že jsem úplně blbá, nebo co?!"

 

(ještě později)

Bloger z Chorvatska: "Jedna věc mi nejde do hlavy."

Bloger z Číny: "Ano?"

"Jak to, že nás Chorvatů je tak málo a vás Číňanů tolik."

(Smích). "Asi málo ... málo se rozmnožujete."

(Uraženě). "Rozmnožujeme se dost."

Ticho.

"Teda většinou."

"Co to je většinou?"

"To se těžko kvantifikuje."

"Vidíš? Právě o tom mluvím."

Posted via web from Bloger v Berlíně