Portréty blogerů: Muž s třemi domy v zahradě

Devětačtyřicetiletý Aliju Tilde kreslí v berlínské vinotéce cosi vášnivě na kus papíru. Jeden z nejznámějších blogerů v Nigérii však nevysvětluje nic, co by se týkalo webu či publikování. A nemá to nic společného ani s jeho rančem, který v Nigerii vlastní a kde chová asi 200 krav. Čáry načmárané na papíře mají vysvětlit logistiku něčeho mnohem subtilnějšího a ... přiznejme si ... pro většinu Evropanů asi zajímavějšího. Totiž jeho polygamního manželství.

Má třináct dětí a tři manželky. "Vlastně teď dvě. Jedna odešla. Ale já doufám, že se vrátí," říká s bolestným výrazem ve tváři. "Tak to jsem nerad, že se na to ptám," začnu se omlouvat, ale Aliju mě hned přeruší. "Vůbec se neomlouvej. Přátelé se můžou ptát na všechno. I na manželky." A vzápětí mě hned pozve do Nigérie na návštěvu. "Přijedu pro tebe na letiště a odvezu tě na svůj ranč. Abys to viděl na vlastní oči." Pro mě coby člověka, který je z Nigérie zvyklý spíše dostávat podvodné emaily než velkorysé nabídky, je to samozřejmě milé.

Ale zpátky do berlínské vinotéky. Asi abych na místě nebyl moc překvapený, začne Aliju kreslit zmíněné schéma. Velký čtverec jako obrys zahrady, a ve třech ze čtyř rohů menší čtverec. To jsou domy. Aliju je označí číslicem 1 až 3. "Tam bydlí moje manželky," říká, a vysvětlí, že dům číslo 3 je teď prozatímně prázdný. Ale pro snadnost pochopení mně prý popíše, jak to chodí při ´plném stavu´.

V každém z domů prý stráví dva dny. Přenáší si základní osobní věci a nějaké oblečení, ale jinak má v každém domě všechno, co potřebuje. "Dva dni v domě číslo jedna, dva dni v domě číslo dvě" ... přerušuju ho, že tomu rozumím. Ale že by mě spíše zajímalo, co tomu říkají manželky. "Co by říkaly? Když přicházím, jsou šťastné, že mě vidí. A když odcházím, jsou smutné." Tři krát dvě je šest, takže to znamená, že sedmý den v týdnu má volný? Podívá se na mě překvapeně. "Ani den volný. Jako na kolotoči. Ale když je muž silný, tak to zvládne," říká pyšně.

Ptám se, proč je s každou ženou právě dva dny. Proč nestřídá domy každou noc, případně nezůstane v každém déle. Aliju pokrčí rameny. "To záleží na muži. Například můj otec byl s každou ze svých manželek čtyři dny. Já se rozhodl pro dva," říká. Děti si prý společně hrají, ale vycházejí spolu i manželky. "V tom se Afrika liší od Blízkého Východu. Tam je také mnohomanželství povolené, ale není tak hluboko zakódované v jejich tradici. Manželky se tam navzájem často hádají a dělají scény. To u nás není. Moje manželky jsou šťastné."

Mohl bych se teď samozřejmě zeptat, proč tedy jedna z nich odešla, ale tak nějak po africku nechci dráždit geparda bosou nohou. A tak se zeptám, jestli si pamatuje u svých manželek a dětí křestní jména. Okamžitě je začne vyjmenovávat. Pokračuji tedy dotazem, zda zná i data narození. To ho rozesměje. "Tak to ne, nemám v hlavě diář. To se i někdy stane, že ráno potkám dítě a ono říká: ´Tati, mám narozeniny.´ Takže se seberu a jedu do města pro dort."

Jako muslim by mohl mít čtyři ženy, takže se ptám, zda-li by i čtvrtému rohu zahrady neslušel nějaký domek. Samozřejmě s další ženou. Ale zase je to otázka, kterou jako bych ho ranil. "Samozřejmě, že bych chtěl čtvrtou ženu. Kdo by nechtěl? Ale to je moc drahé. Navíc jsem se už ve čtyřiceti rozhodl, že nebudu mít další dítě. Když má člověk dítě, tak jako kdyby podepsioval kontrakt, že se o něj bude dvacat let starat. Aby mělo co jíst, kam chodit do školy a tak. A já chci být v šedesáti už bez starostí," říká Aliju.

Tím se dostáváme k tomu, že i v Nigérii je mnohoženství stále méně populární. Stojí totiž spoustu peněz. Když byla Nigérie méně rozvinutá, představovaly děti hlavně levnou pracovní sílu. Dnes ale znamenají náklady: za lékaře, za školy, za mobilní telefony. Jen si to představte, kupovat telefony po desítkách! "Moje ženy si každá vedou své účty samostatně, ale jednou za měsíc mi je dají a já je musím zaplatit. To je dost peněz!"

Řeč o penězích upoutá pozornost čínského blogera Michaela Anti, který sedí vedle nás. A když zjistí, že se ve skutečnosti bavíme o manželkách, tak se rozzáří ještě víc. Sám je ženatý - samozřejmě s jednou ženou a jedním dítětem. "Tři ženy, to je moc. Ale dvě ... hm ...," zasní se, "dvě by se mi líbily." Dávám mu tedy zákeřnou otázku: "Kdyby sis mohl vybrat, co bys chtěl víc? Aby v Číně skončil komunistický režim, anebo se zavedlo mnohoženství?"

Zamyslí se. To je zapeklitě těžká otázka. A pak odpoví šalamounsky. "Jsem pro demikracii a systém více stran. V politice i manželství," odpovídá. Obávám se, žýe se ani jednoho hned tak nedočká. Ale to už je jiná než nigerisjká historie.

Posted via web from Bloger v Berlíně