100 = 188 …

… což je možná trochu divná rovnice, ale pokusím se to vysvětlit. Nejdřív ale otázka. Chtěli byste elegantní zelenobílý notebook, který váží něco přes půldruhého kilogramu, je vodotěsný a vydrží pád na zem z metrové výšky? Který má vestavěnou webovou kameru s mikrofonem, na jedno „nabití“ dokáže pracovat šest hodin a nehučí jak přistávající letadlo? A který – teď se podržte, prosím – stojí zhruba osm tisíc korun? OK, máte takový notebook mít. A nejen to, za tu cenu budete mít hned dva notebooky. Jeden si můžete nechat a druhý můžete věnovat například dítěti v Afghanistánu.

To je férová nabídka. Přichází s ní Nicholas Negroponte, známý počítačový vědec a vizionář, v posledních několika letech však především duchovní otec projektu "Jeden laptop pro každé dítě“. Slíbil navrhnout a vyrobit přenosný počítač, který by bylo možné používat v rozvojových zemích (jednou z funkcí je například dobíjení baterií pomocí ručně poháněného mlýnku) a jehož výroba by stála pouhých 100 dolarů. V době, kdy i nejlevnější notebooky stojí na trhu zhruba sedmkrát až osmkrát tolik, to nebyl malý úkol. V čem byl trik? V tom, že se pro projekt podaří získat vlády chudých zemí, podepsat kontrakty na desítky miliónů počítačů a tím jejich cenu stlačit na minimum.

To se nepovedlo. Prototyp počítače XO představil Negroponte už před dvěma lety na konferenci v Tunisku, stejně tak jako výrobce, kterým je tajvanská firma Quanta Computers. Ta je připravena „chrlit“ až milión kusů měsíčně, výhledově i víc. V čem je problém? Negropontemu se zatím s žádnou vládou nepodařilo uzavřít definitivní dohodu. Mluvil s více než třicet hlavami států a všechny prý byly plny optimismu, ale jak řekl časopisu Businessweek, „je velký rozdíl mezi nadšením hlavy státu a podpisem ministra vlády pod konkrétní objednávkou“.

Výsledek? Výrobní cena jednoho notebooku dnes činí 188 dolarů. Ano a přiznejme si, že výsledný produkt není úplně dokonalý. Obrazovka je malá (pouhých 7,5 palce, což je necelých 19 centimetrů) a klávesnice titěrná. Notebook nemá standardní harddisk (i když i tak disponuje slušnou pamětí, konkrétně jedním gigabytem „flash memory“) a zapomeňte, že byste na něm „rozběhli“ Windows. Znamená to, že se nechytíte s celou řadou standardních programů. Ale neznamená to, že byste pro žádný z těchto programů nenašli plnohodnotnou alternativu. Jinými slovy, Negropontův notebook je dobře vybavený a výkonný stroj.

Některé úkony trvají déle (například zapnutí počítače zabere dvě až tři minuty, což je dost i ve srovnání s nenasytnými Windows), ale jakmile už jednou notebook „šlape“, nabízí uživateli slušný standard. Dobrá je i nabídka předinstalovaného softwaru: na rozdíl od notebooků zakoupených v obchodě najdete na Negroponteho mašince textový procesor, internetový prohlížeč a editor PDF souborů. Tedy to podstatné, co člověk od počítače očekává.

Problém jsou finance. Několik kontraktů je v současné době vyloženě „na spadnutí“. Objednávky notebooků by měly co nevidět podepsat vlády Peru a Uruguaye. jistý mexický miliardář objednal čtvrt miliónu počítačů tamním dětem. Ale co dál? Negroponte přichází s následující nabídkou: „Daruj jeden notebook a druhý notebook dostaneš“.

Jinými slovy: byť levné notebooky neměly být původně určeny na americký ani evropský trh, teď se situace mění. Obyvatelé vyspělých zemí mohou svým dětem levný notebook objednat, ovšem pouze za podmínky, že druhý notebook věnují dětem v rozvojových zemí. Konkrétně v Afghanistánu, Kambodži, Haiti nebo Rwandě. Přeloženo do úplně srozumitelné řeči: pokud se rozhodnete si tenhle notebook objednat, zaplatíte za něj 400 dolarů.

To je osm tisíc korun. Zkuste s těmi penězi jít pro notebook do obchodu.

(Pravidelný Notebook pro časopis Reflex č. 41)