Propletence českých elit
Zajímavý postřeh má v Úhlu LN Jaroslav Plesl, když píše, jak se v Česku "umí sbratřit lidé, kteří nesdílejí žádné hodnoty v soukromém a profesním životě." Píše tak v souvislosti s "mírným zacházením", kterému se Josefu Tošovskému - jinak též truckandidátu Ruska na post šéfa Mezinárodního měnového fondu - dostalo například od bývalého prezidenta Václava Havla či komentátora Jana Macháčka.
Havla Plesl popisuje jako "celkem prodemokraticky smýšlejícího člověka" a Macháčka zase jako "nekonformního občana", který "rozhodně nejeví známky ochoty kolaborovat s jakýmkoliv režimem, jen aby mu z toho plynuly osobní výhody". Ani jeden z nich přitom podle Plesla nedá dopustit na Tošovského, který je pro něj naopak "konformista ochotný vyjít vstříc komukoliv, kdo je zrovna u moci."
Nechme stranou tento konkrétní příklad, který neznám a moc se v něm neorientuju. Ale v tom obecném má Plesl pravdu. Platí to zejména pro "lobby pravdy a lásky" kolem bývalého prezidenta, kde se za osmnáct let od změny režimu nashromáždili lidé, které nespojuje opravdu nic kromě blízkosti Havlovi.
Ale zrovna tak to platí, byť možná v méně křiklavé míře, také pro současnou "hradní lobby" kolem Klause. A konec konců vzpomeňme na lidi, kterými se obklopoval či stále obklopuje někdejší premiér Zeman. Tomu lze vyčítat leccos, ale rozhodně není člověkem, kterého by například s takovým Šloufem spojovaly nějaké společné názory nebo hodnoty.
Pamatuju se, že jsem někdy počátkem devadesátých let viděl v britském nedělníku Sunday Times velký graf, na kterém byly znázorněny tamní politické a mediální mafie. Většinu lidí jsem neznal, ale líbilo se mi, jak bylo graficky krásně naznačeno, jak se vazby mezi nimi utvářely a proč vznikaly.
Mafie - rozuměj skupiny lidí, kteří si z nejrůznějších důvodů vycházejí vstříc a mají obvykle podobné cíle - vznikají v každé společnosti, pochopitelně i v těch demokratických. Na tom britském grafu bylo zřejmé, že jakkoliv některé vazby vznikaly náhodně (třeba partnerské vztahy), tak jde o prostředí, ve kterém funguje aspoň základní gravitace hodnot. Tedy že se spolu stýkají a pomáhají si lidé, kteří mají aspoň přibližně podobný pohled na svět.
Obávám se, že nic takového v Česku neexistuje. Žijeme stále v jakémsi hodnotovém stavu beztíže. Určitě to má nějakou souvislost se změnou režimu a s převratovými i popřevratovými zmatky, které sblížily či vzájemně zavázaly lidi, kteří by se jinak možná nikdy ani nesetkali.
Asi by bylo zajímavé pokusit se o takový graf také v českém tisku. Ale nelze vyloučit, že by to byla jen hustá a nelogická změť čar.
Havla Plesl popisuje jako "celkem prodemokraticky smýšlejícího člověka" a Macháčka zase jako "nekonformního občana", který "rozhodně nejeví známky ochoty kolaborovat s jakýmkoliv režimem, jen aby mu z toho plynuly osobní výhody". Ani jeden z nich přitom podle Plesla nedá dopustit na Tošovského, který je pro něj naopak "konformista ochotný vyjít vstříc komukoliv, kdo je zrovna u moci."
Nechme stranou tento konkrétní příklad, který neznám a moc se v něm neorientuju. Ale v tom obecném má Plesl pravdu. Platí to zejména pro "lobby pravdy a lásky" kolem bývalého prezidenta, kde se za osmnáct let od změny režimu nashromáždili lidé, které nespojuje opravdu nic kromě blízkosti Havlovi.
Ale zrovna tak to platí, byť možná v méně křiklavé míře, také pro současnou "hradní lobby" kolem Klause. A konec konců vzpomeňme na lidi, kterými se obklopoval či stále obklopuje někdejší premiér Zeman. Tomu lze vyčítat leccos, ale rozhodně není člověkem, kterého by například s takovým Šloufem spojovaly nějaké společné názory nebo hodnoty.
Pamatuju se, že jsem někdy počátkem devadesátých let viděl v britském nedělníku Sunday Times velký graf, na kterém byly znázorněny tamní politické a mediální mafie. Většinu lidí jsem neznal, ale líbilo se mi, jak bylo graficky krásně naznačeno, jak se vazby mezi nimi utvářely a proč vznikaly.
Mafie - rozuměj skupiny lidí, kteří si z nejrůznějších důvodů vycházejí vstříc a mají obvykle podobné cíle - vznikají v každé společnosti, pochopitelně i v těch demokratických. Na tom britském grafu bylo zřejmé, že jakkoliv některé vazby vznikaly náhodně (třeba partnerské vztahy), tak jde o prostředí, ve kterém funguje aspoň základní gravitace hodnot. Tedy že se spolu stýkají a pomáhají si lidé, kteří mají aspoň přibližně podobný pohled na svět.
Obávám se, že nic takového v Česku neexistuje. Žijeme stále v jakémsi hodnotovém stavu beztíže. Určitě to má nějakou souvislost se změnou režimu a s převratovými i popřevratovými zmatky, které sblížily či vzájemně zavázaly lidi, kteří by se jinak možná nikdy ani nesetkali.
Asi by bylo zajímavé pokusit se o takový graf také v českém tisku. Ale nelze vyloučit, že by to byla jen hustá a nelogická změť čar.
Komentáře: 0:
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka