Proč nevyšel Médiář?

Proč nevyšel ve čtvrtek v Hospodářských novinách můj pravidelný sloupek o médiích? Na to je jednoduchá odpověď. Protože se šéfredaktorovi můj odevzdaný text nelíbil, nezapadal do jeho koncepce nebo měl prostě k dispozici lepší články. To se stává a autor by kvůli tomu neměl naříkat. Tím šéfredaktorem byl v tomhle případě bývalý prezident Václav Havel.

Nebudu zastírat, že je to pro mě hloupé, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé píšu tento sloupek téměř na den přesně dva roky a ani jednou jsem za tu dobu nevynechal. A za druhé, samozřejmě mě mrzí, že nebudu jako autor ve vydání novin, které řídil právě Václav Havel. Vážím si ho jako osobnosti a mám k němu respekt jako k autorovi. A Hospodářské noviny spoluvytvořené Václavem Havlem budou mít jednou sběratelskou hodnotu, o tom není sporu.

Považuji "najmutí" Václava Havla na šéfredaktorskou židli za skvělý nápad a především mimořádný experiment. Byť to má pro mě osobně nepříjemné důsledky. Mohl bych se teď dojímat tím, jak jsem v minulých dvou letech psal své Médiáře i na dovolených a nebo dokonce na nemocničním lůžku, po komplikované operaci zlomeného kotníku. Ta představa sloupkaře úpícího v bolestech, a přesto tvořícího svůj text je svůdná, ale samozřejmě nepravdivá. Všichni přece víme, jak dobré léky proti bolesti jsou dnes k dispozici.

Na sloupcích mě fascinuje především jejich pravidelnost. Dává napsaným a publikovaným nový rozměr. Pro autora je to požitek, ale zároveň bič. Musí psát i tehdy, když obrazně řečeno není o čem, když chybí dobrý nápad nebo když se mu prostě nechce. Ale na druhou stranu mu to dává velké privilegium mít týden co týden "svůj prostor" a zaplnit ho podle svého. Pravidelný sloupek je vlastně taková nájemní smlouva mezi novinami a autorem.

Proto jsem se celé dva roky snažil této smlouvě dostát. A když ji teď Hospodářské noviny porušily, beru ji jako vypovězenou. Není v tom nic vzteklého ani uraženého. Budu pro ten deník rád dál psát, pokud v redakci budou mít zájem. Jsem Hospodářským novinám vděčný, že tiskly Médiář celé dva roky. Dělalo mi to radost, ale všechno jednou končí. Příští čtvrtek hledejte Médiář na mém blogu.