Vejce Benedikt

Snídaně se někdy může stát obědem, zvlášť když je konzumována dlouze a příjemně v pozdním dopoledni. A zvlášť když je jídlem sytým a lahodným. Američané pro takovou snídani vynalezli hezký termín "brunch", který je kombinací obou slov, a mojeděti ho překládají jako "snoběd". Brunch je typickou nedělní institucí, za určitých okolností si ho lze dopřát i ve čtvrtek.

Objednali jsme si v hotelu ve Vídni "vejce Benedikt", což je ztracené vejce na toustu se slaninou a holandskou omáčkou. Tento pokrm servírují k snídani v každé lepší restauraci. Zajímavé na něm je, že "autorství" si nárokuje hned několik Benediktů. Jak tvrdí Wikipedie, jedním z nich byl newyorský investiční bankéř Lemuel Benedict, který v roce 1942 v rozhovvoru s časopisem New Yorker tvrdil, že si toto jídlo objednal v roce 1894 ve známém hotelu Waldorf, a to jako lék na kocovinu. Šéf hotelu Oscar Tschirky byl prý zvláštní kombinací ingrediencí tak uchvácen, že jídlo zařadil trvale na jídelníček.

Podle jiné teorie vymyslel pokrm kapitán E. C. Benedict, bankéř a jachtař, který zemřel v roce 1920 ve věku 86 let. Speciálně upravené vejce dělal sám sobě i přátelům několik desítek let. Recept se pak předával z ruky do ruky mezi příbuznými a známými. Jeden z nich to tak aspoň popsal sloupkaři nedělního magazínu deníku New York Times. Ten o tom v září 1967 napsal sloupek.

Je celkem jedno, jak to bylo doopravdy. Důležité je vejce Benedikt jen lehce posolit, případně mírně popeřit, ale v žádném případě nedochucovat kečupem ani ničím jiným. Jen tak si zachová svou typickou, zajímavou chuť. Je totiž výtečná!