Když "podnikatel" není synonymum pro gaunera

Ten Izraelec tvrdil, že v jeho zemi jsou podnikatelé považováni za hrdiny. Tedy hned po vojácích. Založit firmu a vybudovat z ní prosperující podnik je pro mnoho lidí to největší dobrodružství, které lze v životě prožít. Když se učitelé ptají dětí ve škole, čím by chtěly být, tak nejčastěji odpovídají, že podnikateli. Až pak lékaři, právníky nebo popeláři.

To byla jedna z překvapivých věcí, které zazněly na konferenci o inovacích. Cílem bylo odpovědět na otázku, proč v Evropě vzniká tak málo nových malých firem, které umí zpěněžit nějaký nový nápad nebo novou technologii. Na rozdíl od Ameriky nebo třeba Izraele. Je to dílem kvůli přísnějším zákonům, větši byrokracii a jiné mentalitě.

Ve většině evropských zemí je za nejlepší kariéru považováno dobré místo ve státní správě nebo ve velkém podniku. Je zárukou klidné a spokojené budoucnosti. Podnikavost je zvlášť staršími lidmi chápána jako slovo s téměř negativním zabarvením.

Evropa si v roce 2000 stanovila takzvanou lisabonskou strategii, ve které si dala za cíl předehnat v konkurenceschopnosti a ekonomickém růstu zbytek světa. Ale už během několika let bylo jasné, že tyhle plány jsou jen dobrý vtip. Na již zmíněné konferenci oznámil americký profesor Charles Wessner slavnostně: „Cíle stanovené v Lisabonu budou splněny!“ Rozhlédl se po sále, aby si vychutnal moment překvapení. A pak dodal: „Ovšem ne Evropou, ale Čínou!“

Vyprávěl pak zábavnou historku, která dobře dokumentuje, jaký je rozdíl mezi myšlením v Evropě a v Americe. Jistý mladý maďarský vědec odjel do Kalifornie, kde v rámci studia vyvinul novou technologii. Dal si ji patentovat a založil firmu, která tuto technologii začala využívat. Po třech letech firmu prodal za 300 miliónů dolarů.

Zavolal domů své matce, aby jí to oznámil. Na druhé straně linky se rozhostilo ticho. A pak matka řekla: „Panebože! Takže to znamená, že jsi teď bez práce?“

(Psáno jako pravidelný středeční sloupek pro deník Sme).