Chvála facky

Záběry mediálně proslavené facky, kterou vrazil ředitel železnobrodské školy žákovi, by mohly sloužit jako instruktážní video na internetových stránkách ministerstva školství. Jmenovalo by se: „Jak rychle potrestat žáka a obnovit svou autoritu ve třídě.“ Místo toho vedeme debatu, která je dalším z mnoha důkazů toho, jak bezmocná a nemohoucí se stává naše civilizace.

Facka je krajním, ale zároveň nejjednodušším řešením v situaci, kdy někdo poruší běžně zavedené a respektované normy. Facku dává žena muži, když ji obtěžuje nemravnými návrhy, a facku by měl dát dospělý mladistvému, který je drzý a neuctivý. Lépe řečeno tak to bylo, než západní společnost včetně té naší ztratila pud sebezáchovy a rozhodla se řešit své problémy složitě místo jednoduše.

Když dnes muž v kanceláři civí kolegyni do výstřihu, nekoleduje si o facku, ale o žalobu ze sexuálního obtěžování. Vznikne problém, který se může řešit hodiny, týdny nebo měsíce. A stejně se nevyřeší. Jeho jediným výsledkem bude, že zúčastněným zničí život. A že přestane být zřetelná hranice mezi přijatelným a nepřijatelným chováním, kterou právě facka v každé konkrétní situaci vymezuje.

Běžnou lidskou slušnost je těžké definovat zákony. A už vůbec ji nelze zákony vymáhat, lépe řečeno je to obtížné a hlavně nepraktické. Naopak obyčejnou fackou ji obvykle vymůžete snadno a rychle.

To není nastolení práva silnějšího. Facka není projevem toho, že civilizované prostředky k vyřešení sporu selhaly, a nastupuje řešení silové. Nikoliv, facka je takovým naléhavým připomenutím, aby chování civilizovaným zůstalo. Asi jako když se nějaký zaseklý stroj snažíme dát do pořádku tím, že s ním zatřeseme nebo do něj lehce kopneme. Nemusí to vyjít, ale za pokus to stojí.

Fackou neukazujeme fyzickou dominanci. Všimněme si, že facku dává často fyzicky slabší silnějšímu. Poplašený křik těch, kteří tvrdí, že facka může odstartovat další násilí, jsou pomýlené. Facka má jen výjimečně pokračování tohoto druhu. Když se dva stejně silní muži dostanou do konfliktu a rozhodnou se ho řešit fyzicky, tak bitku nezačnou fackou, nýbrž ranou pěstí. Ale to je jiný žánr.

Chvála facky jistě neznamená, že bychom se měli fackovat na potkání. Jde o výjimečný prostředek, který zústává fyzickým útokem a vztahují se na něj zákony. Když někomu dáte facku a bude mít svědky, může vás s úspěchem žalovat. Můžete být dokonce trestně stíháni.

Ale kouzlo dobré facky je v tom, že když ji někdo dostane oprávněně, tak si na ni nestěžuje. Jen by tím upozornil na své vlastní nepřípadné chování a dostal by se do ještě trapnější či nepříjemnější situace. Facka by tedy měla mít dobrý důvod a také odpovídající "technické provedení".

Z tohoto pohledu byl výkon železnobrodského ředitele bezchybný. Díky videu nejsou žádné pochybnosti. Učitel reagoval ve správný moment a odpovídajícím způsobem. Facka byla navíc doslova ukázková: rychlá, dobře umístěná a nijak silná. V žádném případě nemohla způsobit zdravotní újmu.

Navíc dosáhla přesně svého cíle. Pitomý výrostek, který hrál před svými spolužáky neohroženého "kinga", vyběhl jako spráskaný pes ze třídy. Učitel za ním neměl běžet. A pak se samozřejmě neměl vymlouvat na to, že byl nemocný a že bral jakési prášky. Jestli byl pod nějakým vlivem, tak zdravého úsudku. Měl říct: "Je mi to líto a jsem připraven nést následky, ale kdyby se něco takového opakovalo, budu reagovat stejně."

Najdou se chytrolíni, kteří přesně vědí, co měl ředitel raději udělat. Netřeba mít moc velkou fantazii, abychom si to představili. Mohl začít hystericky ječet, svolávat z okolních tříd své kolegy, nechat provinilce stokrát opsat sešit, dát celé třídě písemku, zvát si do školy rodiče.
Jinými slovy by se banální situace ("kdo z koho" aneb klasický pokus o narušení autority) rozmázla do monstrproblému, který by obtěžoval spousty dalších lidí a stejně by nedošel žádného výsledku.

Ani kdyby žákovu hulvátskou urážku vyšetřoval sám ministr školství, autoritu pedagoga by to nezachránilo. A i žákovi by to přineslo neskonale víc problémů než plácnutí po tváři. Facka prostě byla nejlepším řešením. Říkám to mimo jiné i jako rodič dvou dospívajících dětí. Až škola zavedeformulář s prohlášením "Souhlasím s fackou jako krajním výchovným prostředkem", poběžím ho hned podepsat.

Dobrý učitel má mít celý arzenál způsobů, jak si udržet autoritu. Facka je opravdu tím zcela mezním. Ale už jen samotná možnost, že může padnout, je pro autoritu důležitá. Před pár desítkami let se podobné scény děly ve školních třídách jistě celkem běžně. I já se pamatuju na učitele, který nám sice nedával facky, ale za zlobení nás tahal za pejzy u uší. Považovali jsme ho za šílence, ale na jeho hodinách byl slyšet spadnout špendlík.

Nevšiml jsem si, že by v minulosti školství tolerující přiměřené a výjimečné fyzické tresty produkovalo nějak fyzicky či psychicky zmrzačené jedince. Nijak se neliší o dnešních dětí, které systém vychovává v ideálech humanismu a s respektem k jejich osobnostem. A pokud liší, tak nikoliv k horšímu.

Co jsem si všiml, drtivá většina lidí vyjadřuje učiteli podporu nebo pro něj má minimálně pochopení. Přivítal bych, kdyby se do školy vrátil a dál učil. Byl by to signál, že systém ještě úplně neválcuje zdravý rozum. Ale obávám se, že se tak nestane.

(Psáno jako Úhel pohledu pro LN).