Moje oblíbené "novinářské" filmy. Máte je taky rádi, případně některé další?

Noviny (The Paper, 1994)

Možná nejlepší film o novinářské profesi. Popisuje jeden den šéfa zpravodajství newyorského bulvárního deníku (Michael Keaton). Musí se rozhodnout, jak psát o kontroverzním případu, kdy byli - zřejmě neprávem - obviněni dva mladí černoši z vraždy. Zároveň se musí rozhodnout, jestli nastoupí do deníku The New York Sentinel (zjevně New York Times) a nastoupí tak kariéru "seriózního" novináře. Do toho musí být kolem své velmi těhotné ženy a absolvovat společně s ní večeři s rodiči. Je to film nesmírně vtipný, ale zároveň dojemný, který s až neuvěřitelnou přesností popisuje tu zvláštní kombinaci cynismu a idealismu, ktgerou zná každý novinář, který svou profesi bere vážně.

Všichni prezidentovi muži (All The President´s Men, 1976)

Legendární novinářský film o aféře Watergate. Reportéři Bob Woodward (Robert Redford) a Carl Bernstein (Dustin Hoffman) se od zpravodajství o vloupání do sídla Demokratické strany dostanou k největší kauze své kariéry, ale asi i dějin moderní žurnalistiky. Pečlivě získávaná a ověřovaná fakta vedou k politické krizi a posléze i k rezignaci prezidenta Nixona. Aféra a nepochybně i samotný film změnily to, jak se veřejnost dívá na novináře, ale i jak novináři hledí sami na svou profesi. Nastartovaly módu investigativní žurnalistiky se všemi pozitivními i negativními dopady.

Muž, který věděl příliš mnoho (The Insider, 1999)

Film natočený podle skutečné události vypráví příběh bývalého manažera tabákové firmy (Russel Crowe), který se rozhodne promluvit o tom, jak tabákový průmysl tajil data o negativních důsledcích kouření. Navazuje složitý vztah s producentem známého televizního pořadu 60 minut Lowellem Bergmanem (Al Pacino). Nakonec souhlasí s rozhovorem, ale televize se rozhodne natočený materiál neodvysílat. V pozadí jsou komerční zájmy a obava ze ztráty vlivných inzerentů. Bergman z televize odchází a jeho největším zklamáním je, že respektovaný a slavný moderátor pořadu (jde o Mika Wallace) se s postojem televize smíří.

Rozbité sklo (Shattered Glass, 2003)

Přelom století byl ve znamení kauz, které otřásly důvěrou v renomovaná média. Deník New York Times musel odhalit svého vlastního reportéra Jaysona Blaira, který si v letech 2000 až 2003 vymýšlel fiktivní zdroje i citáty do svých článků. Skandál vedl nejen k jeho výpovědi, ale i rezignaci šéfredaktora a jeho zástupce. ve stejném roce měl premiéru film Shattered Glass, který popisoval méně známou, ale podobnou kauzu reportéra Stephena Glasse z časopisu New York Republic. Vyšetřování ukázhalo, že si vymýšlel nejméně ve 27 ze 41 článků publikovaných v letech 1995 až 1998. často postupoval velmi rafinovaně a snažil se vytvářet důkazy, který by se kryl.

Intimní detaily (Up Close and Personal, 1996)

Film isnpirovaný osudem reportérky NBC Jessiky Savitchové. Ta měla ovšem problémy s alkoholem i drogami a byla lesbické orientace, což se ovšem příliš nehodilo pro romatický film. Vznikla tak fiktivní mladá reportérka (Sally Atwaterová), která se televiznímu řemeslu učí u zkušeného reportéra a novináře Warrena Justice (Robert Redford). Samozřejmě se do něj zamiluje. Film pršpikovaný romantickým balastem nebyl příjat příliš pozitivně kritiky, nabízí však realistický a zajímavý pohled na americkou televizní žurnalitiku.

Bez zlého úmyslu (Absence of malice, 1981)

Úniky informací jsou pro novináře požehnáním i rizikem. Někdy se média mohou stát součástí hry, které nerozumějí. Přesně to se stane mladé ambiciózní reportérce (Sally Fieldová), která od agneta FBI získá informaci, že obchodník s alkoholem a syn dávno mrtvého mafiánského bosse Michael Gallagher (Paul Newman) je vyšetřován jako podezřelý z vraždy odborářského šéfa. Není to pravda, agent FBI si od toho však slibuje, že tím obchodníka přiměje ke spolupráci. Článek má však mnohem větší dopad: nejenže ohrozí Gallagherovu bezúhonnou kariéru, ale vede nepřímo i k sebevraždě jedné dívky. Je to složitý příběh novinářských ambicí, důvěry ke zdroji i touhy zjistit pravdu.

Capote (2006)

Brutální vražda v Kansasu zaujme v listopadu 1959 spisovatele Trumana Capoteho (Philip Seymour Hoffman), který se již proslavil jako autor knížky Snídaně u Tiffanyho. Tentokrát se však pouští do literatury faktu a postupně si získává exkluzivní přístup k usvědčeným vrahům Perrymu Smithovi a Dicku Hickokovi. Touha napsat velký příběh a blízký vztah k jeho aktérům nastolují otázku, zda existuje objektivita a jaký má tento tradiční novinářský termín vlastně obsah. Film popisuje sedmileté období od vraždy po vydání knížky Chladnokrevně (1966), která Capoteho proslaví, ale zároveň i zničí.

Interview (2007)

Někdejší politický reportér se zkaženou pověstí (Steve Buscemi) je vyslán šéfredaktorem, aby udělal rozhovor ze seriálovou herečkou (Sienna Millerová). Je to práce, kterou dělá jen s největším sebezapřením, a když ho navíc nechá příliš dlouho čekat v restauraci, dá jí to najevo. K interview však nakonec přece jen dojde, a to u herečky v bytě. Novinář je nepřipravený, ona psychicky nestabilní. V komorním prostředí se rozehrává velká hra na pravdu a důvěru, která má překvapivé rozuzlení. Film je americkým remakem filmu zavražděného nizozemského režiséra Theo van Gogha z roku 2003.

Vrtěti psem (Wag the Dog, 1998)

Satira o politice, showbyznysu a médiích ukazuje, jak je snadné manipulovat veřejné mínění. Nenabízí pohled do zákulisí novinářské profese, nýbrž vysoké politiky. Zkušený poradce (Robert De Niro) najme úspěšného hollywoodského producenta (Dustin Hoffman) a společně s prezidentovou poradkyní (Anne Hecheová) hledají způsob, jak před volbami odvrátit pozornost médií od prezidentova sexuálního skandálu. Vymyslí proto válku v Albánii, kterou však "rozpoutají" jen ve filmových studiích a přeneseně pak na televizních obrazovkách a stránkách novin.

Napište mi tipy na další (plus proč je máte rádi) do komentářů. Rád seznam rozšířím, tohle byly nejlepší, na které jsem si vzpomněl.