Soud rozhodoval spor mezi blogerem a jeho čtenářem. Rozhodl dobře

Máme za sebou první soudní spor mezi blogerem a jeho čtenářem. Jeden druhého vulgárně urazil a soudkyně rozhodla, že se mu musí neveřejně omluvit. Náklady soudu hradí každý sám. Je to dobrý, ba přímo vynikající rozsudek. Nechápu blogery ani novinové komentátory, kteří ho kritizují.

Například Zbyněk Petráček v Lidových novinách píše, že by soudce "měl vědět, jak se na webových fórech argumentuje, osočuje a uráží". Je to hloupá argumentace, kterou bychom mohli smést ze stolu jakékoliv justiční rozhodnutí. Jsou nepochybně místa, kde se hodně násilňuje, nadprůměrně vraždí nebo vulgárně uráží. Ale to neznamená, že se to stane normou.

Urazil bloger svého čtenářem právem, protože mu jeho názory připadaly samy urážlivé a nepřijatelné? Toť jiná otázka. Osobně bych to možná udělal taky. A když se tak stalo, měl dotyčný čtenář dávat na blogeru žalobu? Zase jiná otázka. Být v jeho kůži, určitě to neudělám, a většina lidí asi taky ne. Buď by nad vulgární argumentací mávli rukou, anebo by si to se sprsťákem sami vyříkali. Zatěžovat takovou malicherností beztak přetížené soudy je nerozum. Ale je to právo, které máme každý a nelze ho upírat.

Soudkyně zdůvodnila svůj rozsudek srozumitelně a správně. Mnohé komentáře jejího verdiktu se točí kolem výrazu "puncovaný blbec", který je prý v daném kontextu "málem něžné označení", jak napsal opět Petráček. Ano, samotný termín má možná určitou poetiku, ale právě v kontextu celého příspěvku (který komentátor asi nečetl) je nepochybně urážlivý.

"Vyblití" nebo "sračky" nejsou slova z běžné diskutérského slovníku. Je dobré to vědět a není špatné to mít potvrzené i soudním rozsudkem. Zkrátka proto, že slušnost či vkus jsou relativní pojmy, které sami nastavujeme svým každodenním jednáním. Byla by hloupost laťku dobrovolně snížit.

Pokud se blogeři rozčilují nad tím, že běžné slovo "blbec" je teď trestné, pak se také mýlí. Tohle nebyla trestní kauza, ale civilní spor. Rozsudek nikomu nebere svobodu slova ani právo nadávat. Jen připomíná stejně důležité právo na ochranu cti. Někdo si ho vymůže dvěma fackami před hospodou, jiný k tomu potřebuje soud.

Mnozí poukazují na to, že se v internetových diskusích dějí mnohem horší věci. Ano, to je pravda, neexistuje odpudivější a smrdutější místo než čtenářské diskuse na zpravodajských serverech. Člověk dbající aspoň základní duševní hygieny je zásadně nenavštěvuje. Ale ani pak se nevyhne rozčílení, když třeba pod článkem o smrti architekta či nemoci bývalého prezidenta čte alibistické prohlášení vydavatele, že diskusi zrušil. Přiliš pozdě, neměl ji vůbec umožnit!

Urážet a nadávat, když je chráněn nicneříkající přezdívkou či lacinou virtuální identitou, umí každý zbabělec. Stát si za svým názorem, byť třeba urážlivým, je v tomto kontextu spíše hodno obdivu. I proto je mírný rozsudek rozumný a nastavuje přijatelná pravidla. Ale jen pro slušné servery.

Nekritizujme soud za to, že odmítl "rozvolnt" mravy kvůli katastrofální úrovni internetových naopak. Naopak vystupňujme tlak na respektované zpravodajské servery, aby ty anonymní žumpy už konečně a definitivně zrušily.

(Psáno pro e15).