Paroubek sází na krizi. Pomůže mu vyhrát příští volby

Předsednictví EU jakoby české vládě vdechlo vyšší smysl. Ne snad, že by čeští politici něco opravdu důležitého dělali nebo o něčem rozhodovali. Ale svou pouhou formální účastí získávají aspoň opticky na důležitosti. Že to tak je, dokazují bezdůvodně stoupající preference ODS i osobní rating Mirka Topolánka.

Ať už vládní politici rostou jen zdánlivě nebo doopravdy, v každém případě přitom o to víc vyniká malost české politiky. Dobrým příkladem je tahanice kolem výroku Davida Ratha o Hitlerovi a jeho řešení hospodářské krize. Ten pronesl v novinovém rozhovoru a opanoval tím domácí scénu.

Je zřejmé, že Rath není žádným obdivovatelem nacismu. Ano, je arogantním a možná i nebezpečným politickým grázlíkem. A všemi mastmi mazaným. Není jisté, jestli jeho hitlerovská reminiscence byla jen uřeknutím, anebo spíš kalkulem, jak vládní politiky stáhnout z evropských výšin do českého rochniště. Ale to se podařilo.

Jenže v české společnosti dnes není poptávka po vzájemném urážení, poštěkávání a naschválech. Mediálně zajímavé je to chvilku a občas, ale my to už sledujeme déle než půl volebního období. Setrvávající obliba prezidentského majestátu či teď preferencemi oceněná úcta voličů k předsednictví ukazují, že v Česku je naopak poptávka po důstojném a klidném vládnutí. Jsme švejkovský národ, ale zároveň se v nás mísí německá úcta k autoritě a slovanská příchylnost k pevné ruce.

Paroubek má rád dvě věci: průzkumy veřejného mínění a vyhrané bitvy. Taková byla jeho taktika v případě zdravotnických poplatků, jejichž debakl vedl až k mocnému volebnímu vítězství. Teď je novým koněm ekonomická krize. Není třeba žádného veleducha, abychom viděli, že bude mimořádně tvrdá a strastiplná. Právě proto se dnes Paroubek zabetonovává v pozici kritika vládních kroků.

Je to laciné a populistické, protože každý ví, že kvalita života skoro každého z nás se v příštích měsících zhorší. Ani ta nejgeniálnější vláda s tím nic neudělá. Jistě lze diskutovat o tom, jakými kroky a dílčími opatřeními potíže lidí zmírnit. Ale paktovat se dopředu s krizí v zájmu budoucího volebního vítězství je nestoudné.

Slyšeli jsme, že od pondělí začne přednáškové turné sociálně-demokratických expertů. "Naše preference klesají. ODS se dostává nepřiměřené pozornosti," vysvětlil s až dojemně pitomou otevřeností důvody kampaně Jaroslav Tvrdík. Ano, ten Tvrdík, kterého když Grossova parta vystřelila z politiky do byznysu, tak málem přivedl na mizinu aerolinie. A to prosím bylo v dobách ekonomického růstu.

Předsednictví a krize jsou v zásadě dva vnější vlivy. Jeden táhne preference voličů nahoru a druhý naopak dolů. Na předsednictví nelze nic extra pokazit a krizi zase není v českých silách vyřešit. Bylo by moudré a férové, kdyby se opozice a koalice v obojím spojily. Že to nedokážou, je smutný důkaz jejich omezenosti.