Složité věci dělají dojem ... ale v jednoduchosti je krása

Nedávno jsem na jakési stránce našel odkaz „Jak vylepšit televizní ovladač“. Zaujalo mě to. Už jsem v minulosti slyšel spousty fantasmagorií, počínaje televizory ovládanými lidským hlasem a konče těmi, které samy poznají, na jaký program se chcete dívat.

Klikl jsem … a v první chvíli se neubránil určitému zklamání. Odkaz vedl na fotku nejobyčejnějšího ovladače omotaného izolepou. V ní byla vystříhaná okénka pro talčítka zapni/vypni, ovládání hlasitosti a měnění kanálů.

Ale vzápětí mi došlo, že je to geniální! Schválně nechte čtení a běžte se podívat, kolik tlačítek má váš televizní ovladač. Tipuju mezi dvaceti a třiceti. A kolik jich používáte? Vsadím se, že také jen ty, které na onom vylepšeném ovladači vykukovaly z izolepy. Ano, někteří z nás jednou nebo dvakrát za dobu životnosti televize použijí také čudlíky k ladění kanálů či jiné pikantnosti. Ale proč je máme mačkat stokrát ročně omylem, když chceme jen přepnout kanál nebo ztlumit zvuk?

Myslím, že to je cesta, kterou by se měly ubírat nové technologie. Jednoduchost a "odstřižení" pitomostí. Jedním z nejúspěšnějších přístrojů posledních let se v Americe stala videokamerka Flip, která umí nahrát hodinu videa optimalizovaného pro prohlížení na počítači nebo na Internetu. Nepotřebujete žádné propojovací kabely ani instalační CD a kamerka se v zásadě ovkládá jedním červeným tlačítkem. Po jeho zmáčknutí začne nahrávat.

Někde jsem četl, že všechny ty desítky přístrojů v kokpitech moderních letadel jsou prakticky zbytečné a jejich počet i složitost mají jen uklidňovat cestující, kteří náhodně nahlédnou dovnitř. To je dobrý důvod, uznávám. K televizi mi však stačí ovoladač se třemi čudlíky. Sousedy se pokusím ohromit jinak.