Dejte ruce nad hlavu a nadiktujte nám svoje hesla. Nic se vám nestane
Projdete bezpečnostním rámem, necháte se prošacovat. Úřednice za přepážkou vám sejme otisky. Pak se usměje a řekne: "Ještě budu potřebovat uživatelská jména a hesla vašich profilů na internetových službácg." S odevzdaným výrazem jí nadiktujete svoje hesla. Prohlédne si vaše fotografie z dovolené na Flickru, video z Vánoc na YouTube a očima přelétne seznam skupina na Facebooku, ve které jste členy. "V pořádku," usměje se a dá do pasu razítko.
Tak nějak by mohla vypadat pasová kontrola za pár let. Zní to bláznivě, ale koho by před pár lety napadlo, že si budeme před nástupem do letadla sundavat body a odevzdávat stomililitrový parfém? Nic o nás dnes nevypovídá víc než takový profil na Facebooku nebo sbírka fotografii na webovém fotoalbu. Je možná jen otázkou času, kdy budeme svá hesla do Facebooku i dalších sítí odevzdávat „ve vlastním zájmu“.
A vlastně už je to realita. Před pár týdny upoutali pozornost médií místní politici z města Bozeman ve státě Montana, kteří po uchazečích o práci pro město požadují, aby s přihláškou odevzdali právě také uživatelská jména a hesla do internetových sítí. Týká se to potenciální policistů, hasičů i městských úředníků. "Chceme se ujistit, že najímáme lidi s těmi nejlepšími morálními vlastnostmi a že se na práci pro město opravdu hodí," řekl novinářům právník dotyčného úřadu Greg Sullivan.
Docela by mě zajímalo, kde jsou hranice morální přijatelnosti. Projde zmínka o kouření marihuany v sedmnácti, fotka z demonstrace za práva tuleňů či případně členství ve skupině "Jsem nadržený?" Těžko říct. Kdo to chce zjistit, může cvičně požádat o místo hasiče ve státě Montana.
A konec konců, sdělení přístupových kódu může být vykládáno nejen jako projev občanské bezúhonnosti, ale také důvěry a lásky. Připravme se na dobu, kdy budou novomanželé v kostele před oltářem předříkávat: "Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy nepoustím a že nezměním své heslo do Facebooku až do smrti. K tomu ať mi dopomáhá Bůh."
Tak nějak by mohla vypadat pasová kontrola za pár let. Zní to bláznivě, ale koho by před pár lety napadlo, že si budeme před nástupem do letadla sundavat body a odevzdávat stomililitrový parfém? Nic o nás dnes nevypovídá víc než takový profil na Facebooku nebo sbírka fotografii na webovém fotoalbu. Je možná jen otázkou času, kdy budeme svá hesla do Facebooku i dalších sítí odevzdávat „ve vlastním zájmu“.
A vlastně už je to realita. Před pár týdny upoutali pozornost médií místní politici z města Bozeman ve státě Montana, kteří po uchazečích o práci pro město požadují, aby s přihláškou odevzdali právě také uživatelská jména a hesla do internetových sítí. Týká se to potenciální policistů, hasičů i městských úředníků. "Chceme se ujistit, že najímáme lidi s těmi nejlepšími morálními vlastnostmi a že se na práci pro město opravdu hodí," řekl novinářům právník dotyčného úřadu Greg Sullivan.
Docela by mě zajímalo, kde jsou hranice morální přijatelnosti. Projde zmínka o kouření marihuany v sedmnácti, fotka z demonstrace za práva tuleňů či případně členství ve skupině "Jsem nadržený?" Těžko říct. Kdo to chce zjistit, může cvičně požádat o místo hasiče ve státě Montana.
A konec konců, sdělení přístupových kódu může být vykládáno nejen jako projev občanské bezúhonnosti, ale také důvěry a lásky. Připravme se na dobu, kdy budou novomanželé v kostele před oltářem předříkávat: "Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy nepoustím a že nezměním své heslo do Facebooku až do smrti. K tomu ať mi dopomáhá Bůh."
Štítky: notebook
vystavil Miloš Čermák v
9:45
Komentáře: 3:
Hesla dávat úředníkům muset nebudeme, stát spíš přikáže majitelům těchto sítí provozovat pro něj nějaký "backdoor" interface.
Nad tím se pak splácá nějaká utilita, která člověka jedním kliknutím prověří - fulltextově prohledá všechny texty na "závadná" slova, prozkoumá fotografie, zda na nich něco nepřipomíná hákový kříž apod.
V současné době jsou na světe na facebooku cca. 3% obyvatel. Co s lidmi, kteří na žádných soc. sítích registrováni nejsou a ani nikdy nebudou, protože je to nezajímá.
A pokud bude profil někde na facebooku nebo něčem podobném časem povinný, co mi zabrání naplnit ho neutrálními informacemi a zmínkám o marihuaně v 17 a podobných klukovinách se vyhout?
Mimochodem - já vím , co je to facebook, ale nejsem na něm a naprosto netuším, proč bych měl být.
Na Facebooku nejsem proto, že nechci, aby Péťa z první třídy (druhá lavice od okna) věděl o tom, že jsem byla s Tondou z třeťáku na vejšce včera na obědě. Je to samozřejmě nadsázka, ale když se podívám, co vše vidím jako "anonym" na facebooku já, tak mi mé soukromí křičí - nedělej to.
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka