Pražská ODS si "na protest" zvolila Jančíka. Příště to bude Kačer Donald?

Klíčovým výsledkem pražských voleb v ODS není samozřejmě vítězství Pavla Béma na předsednický post, ale mohutná podpora Milana Jančíka na post místopředsedy. Toho člověka odmítá část vlastní strany, ale prostřednictvím preferenšních hlasů ho jasně odmítli v minulých volbách také voliči. Je symbolem politického "špatného chování", a to snad ve všech významech toho slova.

Politici jeho silnou podporu vysvětlili tak, že jí chtěli upoutat pozornost médií. Zbláznili se, anebo si z voličů dělají legraci? A co bude následovat? Dovolí do výkonné rady strany Kačera Donalda, aby špatný stav ODS byl ještě patrnější? Ne, tihle lidé nemají všech politických pět pohromadě.

Politické strany jsou živé organismy. Neexistuje žádný návod na jejich úspěšné řízení. Čteme teď například, že Topolánek udělal chybu, že vedle sebe nenechal vyrůst svého nástupce. Ale to se nedaří ani mnohem silnějším a charismatičtějším vůdcům, než byl Topolánek. Je dokonce skoro pravidlo, že silní politici přivádějí strany na vrchol, ale pak je zase svou vahou táhnou ke dnu.

Nemusí to být ani přímo jejich vinou, podívejme se na britské Konzervativce, kteří se ze sesazení Margaret Thatcherové vzpamatovávají skoro dvacet let. Snad až příští rok snad vyhrají volby a mají naději na dlouhou vládu, protože Labouristé se budou obdobně "otřepávat" z éry Tonyho Blaira. Oba přitom byli schopnými a úspěšnými politiky. Mluvíme přitom o stranách, které na rozdíl od těch našich mají zaběhnuté vnitřní mechanismy, tradici i kulturu.

ODS teď zcela jistě chybí lídr, v tom mají analytici i komentátoři pravdu. Ale to není ten nejhorší problém. Lídra není potřeba vychovávat ani hledat, on se vždycky někde objeví. A poznáme to, žádné strachy. Nebudeme muset čekat, až mu média dají lídrovskou nálepku, tak jak ze zoufalství připínají tu bezbarvému Gandalovičovi, tu unavenému Nečasovi. Na nich naopak na první pohled vidíme, že lídry nejsou ani nebudou.

Ale klíčové problémy ODS jsou dva. Ten první, že strana teď nemá ve své minulosti žádnou "velkou éru", ke které by se upnula a z které by čerpala energii. Ta poslední a jediná byla ta Klausova v devadesátých letech, ale od ní se ODS odstřihla. Ještě vážnější problém je totální ztáta idejí. ODS nemá žádné silné téma a drtivá většina jejích voličů by dnes asi nedokázala říct žádný konkrétní důvod, proč stranu podporují. Snad s výjimkou, že tím brání cestě k moci Paroubkovi, ale to je žalostně málo.

V Česku je slovo ideologie negativně podbarveno, ale pro politickou stranu je to zdravé jádro, které ji odlišuje od pouhého vehiklu k moci a prebendám. Nebo ještě jinak: program a ideály jsou tím, co i politickou stranu zmítanou problémy udržuje v chodu a umožňuje jí držet směr. Když ideologie chybí, pohybuje se jen setrvačností a dřív nebo později dojede.

Přesně to teď hrozí ODS.

(Komentář pro deník e15).