Vzkaz pro uživatele sociálních sítí: Jste na prodej! A nedávejte se lacino

Mám takový plán. Budu celý příští rok chodit na obědy do dobrých restaurací. Pořádně si dám do nosu. Platit nebudu, protože předpokládám, že to za mě zacvakne majitel. On mě totiž pozve. Že jsem vám to neřekl? To je přece samozřejmé. A taky ho poprosím, aby ještě přesně stejně velkou sumu poukázal po mém obchodu na nějaké charitativní účely. Není totiž nadto si nacpat břicho a ještě mít dobrý pocit, že jsem pomohl světu.

Možná se ptáte, jak to udělám. Prostě zpeněžím vás, mé virtuální příznivce, přátele a fanoušky v sociálních sítích. Mám přes tisíc přátel na Facebooku a přes dva tisíce čtenářů na Twitteru. Spousta lidí chodí na můj blog nebo se dívá na má videa na YouTube či na Streamu. To už je slušná masa lidí. Navíc je to "kvalitní materiál", slovy reklamního experta "dobrá cílová skupina". Většinou mladí lidé, mnozí slušně vydělávající, často bydlí nebo pracuje v Praze. Zkrátka potenciální návštěvníci restaurací. Já jejich majitelům nabídnu dobrý obchod: za cenu dvou jídel o jejich podniku napíšu, pokrmy před konzumaví vyfotografuji a pokud budou číšníci dostatečně sympatičtí, natočím je na video. To přece bude reklama jako hrom!

Počkejte, pokud jste zrovna mými přáteli a chystáte se náš virtuální vztah rozhořčeně zrušit, tak to nedělejte. Ve skutečnosti se k ničemu podobnému nechystám. Mimo jiné i proto, že jsem konzervativní a představa, že budu každý den obědvat někde jinde, mě naplňuje úzkostí. Ale píšu to jako příklad, nikoliv pouze akademický a nerealizovatelný. Sociálni sítě dostávají některé z nás do situace, ve které až do nedávna byla jen média. Neboli máme své publikum, ne třeba velké jako celostátní televize nebo deník, ale ani malé. Je jen otázkou času, kdy po něm inzerenti sáhnou.

Že to může fungovat (zvlášť když se potenciál spojí s dobrým nápadem), ukazuje to, jak si peníze letos vydělával Američan Jason Sadler. Jak přesně to bylo? Nosil každý den jiné tričko. Na nich byla loga firem, od kterých si za to Jason nechal platit. Ne moc, prvního ledna to byl pouhý dolar, a pak každý den o dolar víc. Na Silvestra 365 dolarů. Celkem láce, zvlášť když uvážíme, jaké publicitě si tomuhle projektu dostává. Není divu, že Jason měl v polovině roku "vyprodáno", a úspěšně prodává reklamu už na další rok. To se dali dohromady s kámošem a s cenou začnou na dvou dolarech. A spočítejte si, kolik jim to vynese.

Blíží se doba, kdy nás virtuální svět přesvědčí tom, že některá úsloví jsou jen prázdná klišé. Například to o tom, že přátelství se nedá koupit. Hloupost! Co se dá prodat, dá se i koupit. Zeptejte se Jasona.

(Notebook v Reflexu).