Výbor pro slaďování, dobrou náladu a podobné hlouposti

Kdybychom chtěli být zlí, tak napíšeme, že pro "slaďování rodinného a profesního života" je poslankyně a partnerka premiéra Topolánka odbornicí na slovo vzatou. Obě sféry se jí povedlo sladit dokonale. Měla poměr se svým šéfem, s kterým posléze založila novou rodinu, a ještě udělala ve sněmovně pěknou kariéru.

Ale protože zlí být nechceme, tak se omezme na konstatování, že toto angažmá Lucie Talmanové je podivné a svým způsobem také nevkusné.

Pozoruhodné je, že to ona sama nechápe, anebo se tak aspoň tváří. Když ostravský hejtman Evžen Tošenovský v rozhovoru s Frekvencí 1 poměrně decentně řekl, že nepovažuje za šťastné, když se do politky promítá "osobní rovina", kontrovala sama Talmanová o den později v jiném rozhlasovém rozhovoru, že osobní rovninu do "paradoxně dostal pan hejtman". Bůh suď, co tím myslela.

Proč se tedy ve vládním Výboru pro slaďování osobního a profesního života angažuje? Z jejích slov vyplývá, že k tomu má celý komplex důvodů. Chtěla vyjít vstříc ministryni Džamile Stehlíkové, oslovilo ji personální složení výboru, a pak taky chtěla pomoci jeho fungování. Může pro něj totiž využít svůj aparát místopředsedkyně sněmovny.

To poněkud kontrastuje s jejím tvrzením, že práce výboru nic nestojí. Je hezké, že paní poslankyně stále zdůrazňuje, že její funkce je bezplatná. To politici o svých různých aktivitách často říkají. Možná mají pocit, že své vysoce nadprůměrné platy získávají už proto, že se každé ráno probudí a pak celý den dýchají.

Ale tak to není: platíme je ze svých daní tak dobře právě proto, že práce politika není jen na plný úvazek, ale na čtyřiadvacet hodin denně. Když my novináři zkoumáme píli poslanců a měříme ji například počtem hodin stráveným ve sněmovně, obyvkle se nám dostane odpovědi, že politik přece pracuje stále a nelze ho svazovat nějakými píchačkami.

Máme tedy plné právo použít stejnou logiku teď: Lucie Talmanová nebude ve zmíněném výboru pracovat bezplatně, ale bude naopak velmi dobře zaplacena ze své mzdy místopředsedkyně sněmovny. Poctivější by tedy bylo, kdyby o dobrovolnosti řekla: "ano, věnuji tomu svůj takzvaně volný čas, který například můj partner tráví plácáním do balónku na hřišti." Jenže to už by tak hezky neznělo.

Nechme však stranou penze, to není zas tak podstatné. Lucie Talmanová si ve zmíněném rozhlasovém rozhovoru pochvalovala, že kontroverznost jejího angažmá ve vládním výboru byla užitečná, protože se o Výboru pro slaďování soukromého a veřejného života žačalo psát a "veřejně vědět".

To je pravda! Byla by totiž věčná škoda, kdybychom se o existenci něčeho tak bizarního nedozvěděli. Že jde o aktivitu zcela zbytečnou a zřejmě v principu nesmyslnou, vyplývá z toho, jak cíle a úkoly Výboru popisuje sama Talmanová.

Tak předně chce zlepšit podmínky žen, které jsou na mateřské dovolené, či se po jejím skončení znovu zapojují do prefesního života. Ano, je pravda, že to je obtížné, a to jak pro tyto ženy, tak pro jejich zaměstnavatele. Je to objektivní problém, který je třeba řešit kompromisy a ústupky obou stran, ale který nelze vyřešit nikdy ideálně. Prostě z principu.

Talmanová přiznává, že v tomto ohledu nejsou překážky v legislativě, nýbrž v klimatu. To je asi pravda. Šokující ovšem je, že politička, a ještě ke všemu pravicová, má za to, že ke změně klimatu poslouží fungování nějakého výboru.

Politiky máme od toho, aby vytvářeli zákony (také proto jim říkáme "zákonodárci") a zajistili fungování státu, tedy jejich dodržování. Klima a atmosféru ve společnosti nechť laskavě nechají na občanech. To by také příště mohla Džamila Stehlíková založit Výbor pro dobrou náladu nebo Výbor pro hezké úsměvy v hromadné dopravě.

Talmanová chce pomoci matkám, které se brzy po porodu vracejí do práce, a údajně pak čelí nálepce "krkavčích matek". Podle ní je "kvalita mateřství někdy příliš posuzována délkou mateřské dovolené, což je špatně". Ano, jsme rádi, že to víme. Jde o názor, s kterým někdo jistě bude souhlasit, a jiný nikoliv. Ale musí se kvůli tomu scházet nějaký výbor?

Stejné je to s problémem otců na mateřské. Talmanová razí tezi, že v dnešní pslečnosti takoví muži "působí velmi směšně" a že jejich "společenské uplatnění je absolutně na nedůstojné úrovni".

První tvrzení je problematické (znám řadu mužů na mateřské, a směšnost je to poslední, co mě v souvislosti s nimi napadá), a to druhé úplný blábol. Co je to "společenské uplatnění"? Míní se tím úspěchy na večírcích, či prestiž u hospodského stolu? A co pak znamená ta "nedůstojná úroveň"?

Abychom to shrnuli, náplní onoho kontroverzního výboru je přesně to, co by měla dělat nějaká nezisková a v každém případě nevládní organizace. Těm takové aktivity sluší, a to včetně plánované "vyjížďky kočárků po Praze", s jejíž pomocí chce výbor prozkoumat podmínky matek.

Od pravicové političky bychom čekali, že udělá vše pro také změny v legislativě, aby takové organizace mohly fungovat bezproblémově. Například by bylo pěkné, abychom mohli na jejich činnost alokovat část svých daní, případně aby jejich podpora byla jednoduše daňově odečitatelná. Bylo by to mnohem užitečnější a přínosnější než vyhradit nějakému výboru místnost a minerálky na Úřadu vlády.

(Vyšlo jako Úhel pohledu v LN, 23. října 2007)