Paroubek: Pár přátel mít ... (v komentářových rubrikách)

Když Jiří Paroubek uráží pravicové komentátory, není na tom nic zas tak divného. Ale když se (už po několikáté) obul Alexandra Mitrofanova, je to pro tohoto levicového komentátora Práva nepochybně uznání. A nic na tom nemění ani nálepka "samozvaný expert na sociální demokracii". Jestliže je právě od šéfa ČSSD, pak je jasné, že Mitrfofanov do útrob téhle strany opravdu vidí a rozumí jim.

Paroubkovi vadí "zasvěcené komentáře Alexandera Mitrofanova" z poslední doby, a byť by je sám nechal bez povšimnutí, reagoval na ně nakonec polemikou otištěnou v deníku Právo, a to na naléhání "stranických přátel". Paroubek se pustil i do obecné úvahy vlivu tisku a konkrétně komentářů. Píše: "Souboje s novináři nemají smysl. A hlavně nejsou důležité. Důležitější je totiž cosi jiného. Svoboda projevu znamená, že si kdokoli prakticky může cokoliv o čemkoliv a komkoliv napsat. Ale bohudík na druhé straně zároveň platí, že díky inflaci komentářů a zpráv slova ztratila na váze. Dnešní komentář, pokud má vůbec dnes nějaký význam, je již zítra prázdnou množinou".

Je legrační, že zrovna bývalý premiér píše o inflaci komentářů. Sám jich totiž v posledním roce psal průměrně sedm měsíčně (a to mluvíme jen o těch publikovaných v médiích), zatímco Alexandr Mirofanov zhruba jedenáct. To není o tolik víc, Mitrofanov se však psaním na rozdíl od Paroubka živí. V jistém smyslu má šéf ČSSD samozřejmě pravdu, v demokratické společnosti s početnými svobodnými médii mají slova úplně jinou váhu i význam než například ve společnosti totalitní. Ale že by se kvůli tomu stávaly všechny komentáře hned den po vytištění "prázdnými množinami"? V tom se Paroubek mýlí, tenhle osud čeká jen komentáře špatné.

Nejzajímavější je závěr Paroubkovy uváhy, který prozrazuje hodně o tom, jak Paroubek média skutečně vnímá. Píše: "Možná by pro mne osobně měly jeho komentáře význam, kdybych v nich cítil pozitivní zájem o ČSSD nebo kdyby byly vedeny nějakým dobrým úmyslem. Ale ten tam není a ani nikdy nebyl. Rady se přijímají od přátel, k nim ale Alexandr Mitrofanov nepatří."

Tak už víme, jaké noviny by Jiřímu Paroubkovi vyhovovaly: takové, které zaměstnávají coby komentátory jeho přátele, mají o ČSSD pozitivní zájem a jsou vedeny dobrými úmysly. Vskutku velkorysá definice objektivního žurnalismu. Nebo spíš komunistických Haló novin?