Disidenti

Digitálně-sociální revoluce přinesla dva druhy podivínů. Ti první se webovému světu otevřeli a překlopili do něj celý svůj život. Popisují ho dopodrobna ve svých blozích, fotografují a natáčejí se v nejrůznějších situacích a anonymnímu publiku se svěřují s někdy až překvapivými detaily ze svého soukromí.

V amerických městech prý roste počet případů, kdy se tito lidé stali oběťmi nějakého zločinu – nejčastěji krádeže – právě proto, že toho o sobě na webu řekli příliš mnoho. „Někteří jsou úplně nepoučitelní. Jedna žena v domácnosti dokonce na svém blogu zveřejnila kód k jejich domácímu bezpečnostnímu zařízení. Když jsme ji kontaktovali, tak nám řekla, že se jí zdálo hrozně legrační, že její manžel vybral pro kód rok narození Sharon Stoneové,“ řekl novinářům šerif jednoho města na Long Islandu.

Druhou skupinou jsou lidé posedlí naopak tím, že je prostřednictvím digitálního světa může kdokoliv vysledovat. Protestují proti „databázové totalitě“, a je celkem jedno, jestli se snaží chránit před tajnými službami, anebo marketingovými společnostmi. Vyhýbají se místům s průmyslovými kamerami, používají anonymní emaily a v obchodech platí zásadně hotovostí.

V Británii mají tito lidé vlastní webovou stránku Off-Grid, kde publikují rady a návody, jak se vyhnout sledování. Návod na pořízení bezpečného mobilního telefonu například zní: „Odcestujte do města, kde jste nikdy nebyli, a vyhlédněte si obchod bez průmyslových kamer. Požádejte bezdomovce, ať vám v něm koupí telefon s anonymní kartou. Telefon pokud možno nepoužívejte, vyjměte z něj baterii a uložte na bezpečném místě.“

Nemůžu se rozhodnout, kteří z těch dvou jsou větší blázni.

(Pravidelný sloupek pro slovenský deník Sme)