MÉDIÁŘ: 51 ... pro co vlastně?

Co mají společného Tomáš Baťa a Bohuslav Sobotka? Asi mnoho ne, ani jeden z nich však neumí dělat správně čárky. V Baťově případě může být na vině časopis 51pro, který si obuvníkův citát dal do záhlaví svých webových stránek jako motto: "Každý člověk je zámožný, pokud má zdravé ruce a trochu rozumu." Čárka mezi slovy zámožný a pokud chybí, chybu však mohl udělat odpovědný redaktor.

S čárkami v souvětích má problém i bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka, což zase vyplývá z jeho záznamu na blogu na serveru Aktuálně. Z počtu chyb vyplývá, že je to problém chronický, takže redakci v tomto případě vinit nelze. Ve škole by za takový text dostal Sobotka asi pětku. Nijak to však nesnižuje zajímavost obsahu. Ten se shodou okolností rovněž týká časopisu 51pro.

Malá vsuvka pro ty, kteří o tomhle časopise čtou nebo slyší prvně v životě. Jde o tiskovinu velmi úzce spojenou s ODS, lépe řečeno s určitou vlivovou skupinou uvnitř této strany. Má velmi blízko k současnému vedení a Marku Dalíkovi, příteli a neoficiálnímu poradci šéfa ODS.

Časopis prakticky nelze koupit na novinových stáncích, čtenáři toho však nemusí litovat. Není příliš kvalitní, byť v něm lze najít výborné texty od dobrých autorů. Jako celek však nestojí za zmínku.

Co stojí za zmínku, je financování takového periodika. Že má blízko k pravicové ODS, je zřejmé, a vyplývá to i z toho, že muž uvedený na webu jako zástupce šéfredkatora, je zároveň šéfem tiskového odboru Úřadu vlády.

Nic proti tomu. Politické magazíny obvykle hájí a prezentují určité názory. Významný člen britských konzervativců Boris Johnson byl svého času zároveň šéfredaktorem pravicového politického týdeníku Spectator. Není na tom nic divného. Pokud má být politická publicistika zajímavá a čtivá, pak může klidně rezignovat na hru na falešnou objektivitu.

Ten problém je jinde. Jestliže politický časopis reprezentuje určité politické názory a jestliže strana hájící tyto názory je zároveň u moci, je krajně nevhodné, aby jeho provoz dotovala státní firma. Nutně to navozuje podezření ze střetu zájmů.

Přesně to je případ měsíčníku 51 pro. Jak nedávno upozornily Hospodářské noviny a nyní na svém blogu také i zmíněný Bohuslav Sobotka, v časopise výrazně inzerují státní České dráhy. Konkrétně v posledním čísle podle Sobotky zaplatily pět z dvanácti cekostránkových inzerátů. Podle ceníkových cen to představuje sumu kolem 390 tisíc korun. To je příliš mnoho peněz, abychom nad nimi mohli mávnout rukou.

Pravicové politické časopisy na tom ve světě bývalí lépe než ty levicové. Ne že by o ně projevovali větší zájem čtenáři, ale obvykle jsou úspěšnější při shánění sponzorů. Není zas takový problém najít bohaté byznysmeny, kteří věří tomu, že schopnosti a pracovitost přinášejí ve svobodné společnosti úspěch. A kteří věří také tomu, že stát je špatný podnikatel a že by jeho role ve společnosti měla být minimální.

Je trapné, když si pravicový časopis nechá skrz inzerci platit velké sumy od podniku vlastněného státem. Vypovídá to minimálně o dvou věcech. Za prvé: že strana ODS, s kterou je tento časopis spojen pupeční šňůrou jmen i idejí, ve skutečnosti pravicovou politiku nedělá. A za druhé: že vydavatel časopisu nemá dost vkusu a ani prozíravosti, když tyhle peníze přijme.

Je to po druhé, co o tomhle měsíčníku v poslední době slyšíme. Předtím to bylo v souvislosti s mladou redaktorkou Lenkou Nedbálkovou. Ta sice nenapsala mnoho pronikavých textů, svým pozoruhodným zjevem však v posledních letech působila rozruch v jinak nudných parlamentních kuloárech. Svých několik minut slávy si nakonec zasloužila tím, že se v bulvárním tisku vydávala za milenku zhrzeného poslance a exministra financí Vlastimila Tlustého.

Poslanec Bohuslav Sobotka se podle svého blogu bude dotazovat vedení Českých drah, kolik podporta měsíčníku státní podnika stála. Má na to plné právo. My ostatní nechť se ptáme, zda tyto peníze - ať už ta suma byla jakákoliv - neměly sloužit k tomu, aby se aspoň sem tam uklidilo ve věčně zpožděných českých vlacích.