Návrat Karáska do politiky? Proč ne

Evangelický farář a písničkář Svatopluk Karásek oznámil, že se chce vrátit do politiky, a to jako senátor za Zelené. Už tím, jak vysvětlil svou kandidaturu, potrdil svou pověst politického exota: prý si myslel, že nějakou stranu založí bývalý prezidentský kandidát Jan Švejnar, ale protože se k ničemu nemá, tak se spokojí se Zelenými. Na stranickém sekretariátu se nejspíš chytají za hlavu. A bude hůř, tím si můžou být jisti.

Z Karáskova návratu do politiky se neraduje nikdo. Lidové noviny v redakční poznámce připomněly, že jako místopředseda Unie svobody byl jedním z těch, kteří tuto stranu přivedli k politickému i morálnímu bankrotu. Na funkci ve straně ho prý nejvíc zajímalo, jestli je placená. Jako poslanec si vysloužil pověst člověka, který se moc nepřetrhne, ale s chutí konzumuje všechny výhody vysoké politiky. Počínaje levným alkoholem v bufetu a konče tramvají zadarmo.

To všechno je pravda. Přesto by nebyla žádná pohroma, kdyby ho voliči do senátu zvolili. Spíše naopak. Obě komory jsou doslova přelidněné nepříjemnými kariéristy, kuloárními pleticháři i nudnými mačkači hlasovacích tlačítek. Karásek nikým takovým není. Je politikem zvláštního druhu. Kdyby jich byl plný parlament, byla by to katastrofa. Pár může atmosféře ve vysoké politice naopak prospět.

Jako "neřízená střela" se choval už jako poslanec v letech 2002 až 2006. V roce 2004 se jako čerstvě zvolený místopředseda zúčastnil sestavování Grossovy vlády a všechna jednání za zavřenými dveřmi barvitě popisoval novinářům. Díky němu jsme věděli, že nejúpornější boje se vedly o ministerstvo pro místní rozvoj. Jak Karásek se sobě vlastní upřímností řekl, velkou část mnohahodinového nočního jednání vůbec netušil, co všemi neustále opakována zkratka "MMR" znamená. Až pak se dozvěděl, že jde o ministerstvo kontrolující nemalé finanční toky z evropských fondů.

Jistě, je to komické až podivínské. Není divu, že Unie svobody ho pak už do žádných dalších jednání nedelegovala, a jak si hořce postěžoval v jednom rozhovoru, dokonce je před ním tajili. S šéfem vlastní strany a vlastně i mužem, pod kterého jako zmocněnec pro lidská práva spadal na vládě, prý za celou dobu mluvil jen dvakrát nebo třikrát. Nakonec se s ním neúspěšně utkal o post předsedy, ale to už byla strana ve smrtelné křeči a bez voličů. V tomto smyslu tak byla ochota do takového boje jít vlastně sympatická.

Nejcennější Karáskovou vlastností je to, že o politice mluví srozumitelně a uvěřitelně. Neunavuje frázemi ani neklame tělem. Klidně přizná, že poslanecký plat je "příjemný", že zasedání jsou někdy "moc dlouhá" a že sedět celý den ve sněmovně je "vopruz". Není žádným "inženýrem moci", ale spíše jejím "umělcem", a to ještě hodně nekonformním. Je dost slabým smrtelníkem na to, aby odolal pár sklenkám a pak se nechal chytit opilý za volantem. Ale můžeme si být jisti, že se nezúčastní žádných postranních politických kšeftů ani jiných čachrů.

Je morální autoritou, o tom není pochyb. Ručí za to svým životním příběhem. Byl v sedmdesátých letech odpůrcem minulého režimu, známým undergroundovým písničkářem, později emigroval. Do politiky vstoupil bez nějakého silného ideálu, možná opravdu jen proto, aby se měl na stará kolena trochu dobře. Ale v tom, co považoval za podstatné, byl zásadový: třeba ve svém antikomunismu či v zájmu o lidská práva. Popořil zahraniční disidenty například v Bělorusku či na Kubě.

Karásek chce kandidovat na Lounsku. Má určitou, byť nijak velkou šanci být zvolen. Ostatními kandidáty jsou zatím lokální politici, nikoliv obecně známá jména. V atmosféře otrávené prezidentskou volbou a rozdělenou sněmovnou bude možná šance "exotických" senátních kandidátů vyšší než jindy. Měli ostatně úspěch i v minulosti: zvolení Štětiny nebo Mejstříka dokazuje, že mezi voliči existuje poptávka po nekonformních politicích. Karásek už ve volbách do sněmovny v roce 2002 získal vysoký počet preferenčních hlasů.

Jako kandidát na senátora nemusí Karásek předstírat zájem o důchodovou reformu či rozpočtová pravidla, což jsou témata, která znuděně odsouval ze stolu už v době, kdy se chtěl stát předsedou vládní strany. Bude si moci vybrat své téma a v závětří Senátu se mu v klidu věnovat.

Ale dost možná se bude zajímat i o vnitrostranický život Zelených, což naznačil svým zájmem do strany vstoupit. Rozhádaný ansámbl je podobně jako v nebožce Unii svobody šancí dosáhnout na nějaký ten post. A jestli čeká Zelené rozvrat a pád, nechť je u toho právě Karásek. Aspoň budeme mít informace z první ruky.

(Psáno jako komentář pro LN).