Už vám někdy ...

... chyběl Google? Nemyslím samozřejmě při surfování na Internetu, kdy Google nebo jiný vyhledávač používáme automaticky. Na Internetu nám nic takového nechybí, protože tam jsou vyhledávače zkrátka jsou. Ale už vám někdy Google chyběl v reálném životě?

Hloupá otázka, říkáte si nejspíš. Na ulici nebo třeba v kině přece Google nikdo nepotřebuje, protože nehledá žádné webové stránky. Nejde však o žádné adresy, nýbrž informace. Čím dál víc zjišťuju, že se Google stal jakousi mou prodlouženou inteligencí a zásobárnou vědomostí.

Čtu si třeba článek a narazím na termín, který neznám. Úplně automaticky otevřu v prohlížeči další okno, do adresového řádku naťukám adresu Googlu a do vyhledávacího řádku dotyčný termín. Trvá to tak zhruba mezi 0,21 až 0,24 sekundy a já hned vím, co ten termín znamená, jaká lze místo něj použít synonyma a co se v této souvislosti dá ještě říct chytrého. Když mám možnost, tak to samozřejmě řeknu.

Stejné je to se jmény. Někde slyším nebo si přečtu, že je výstava malíře XY. Hned jméno XY sázím do Googlu, abych věděl, co je ten chlapík zač, v jakém stylu maluje a za kolik se jeho obrazy prodávají. Stejné je to se spisovateli, hudebníky nebo třeba politiky. Vede to téměř k tomu, že se někdy začnu téměř považovat za vzdělaného. Ale naštěstí je dost příležitostí, kdy je Google daleko a já jsem vyveden z omylu.

Třeba nedávno na koncertě Paula McCartneyho, který si jako speciálního hosta pozval Davida Grohla. "Kdo je to?", zeptala se mě žena. Rád před ní vyvolávám dojem, že vím všechno. Ale tentokrát jsem musel zahanbeně přiznat, že nemám ponětí. Úplně mě cukala ruka, jak jsem chtěl začít psát zmíněné jméno do Googlu. Ale to jde na stadiónu, kde se mačkáte s pětatřiceti tisíci lidí, dost těžko. Leda na mobilu, ale tím jsem zrovna Davida Grohla natáčel.

Až druhý den jsme si přečetli v novinách, že je to bývalý bubeník skupiny Nirvana a poměrně známý hudebník. "Chm," řekla moje žena. "To mě docela překvapuje, že ho neznáš." Odpověděl jsem, že mě to muselo vypadnout z hlavy, a při nejbližší příležitosti jsem se prostřednictvím iPodu podíval na Grohlovo heslo na Wkipedii. Umožnilo mi to o pár hodin později prohlásit: "Jo a víš, na co jsem si ohledně toho Grohla vzpomněl?", a jakoby mimochodem utrousit pár vyčtených informací.

Google také pomáhá v boji se sklerózou. Lépe řečeno neodstraňuje příčinu, ale činí snesitelnějšími symptomy. Určtě se vám mnohokrát stalo, že si třeba nemůžete vzpomenout na jméno nějakého herce. Víte, jak vypadá i v jakých filmech hrál, ale to jméno ne a ne z hlavy vydolovat. Co je v takové situaci jednoduššího než Google? Mrknete se na web ... a potenciálně zkažený den je zachráněn!

Googlování má ovšem i stinné stránky. Zbavuje svět tajemství. A když svět, tak i lidskou komunikaci. Když mi napíše nějaký čtenář nebo čtenářka mail, který mě zaujme, jdu si autora vygooglovat. Zajímá mě, jestli má například vlastní blog nebo webovou stránku, případně kde pracuje či studuje. Velmi často se mi to podaří zjistit. A nejen to: někdy jako bonus najdu třeba i maturitní tablo, diplomovou práci nebo svatební fotografie. Nedávno reagovala na jeden můj sloupek jistá dívka. Googlováním jsem zjistil, že přispívá na lehce erotickou stránku. Naší korespondenci to dodalo úplně jiný rozměr!

Někdy ovšem nevím. Je to spíš dobré, anebo špatné? Chci tyhle všechny věci vědět? A naopak, mám zájem na tom, aby se každý, kdo napíše do Google moje jméno, hned z prvního odkazu dozvěděl, že jsem vyhořel jako ředitel časopisu Respekt, nebo že devátý odkaz nese jméno: „Miloš Čermák možná ještě není senilně-dementní, ale ...“?

A bude hůř, nebo líp, to záleží na tom, jak se na to díváte. Google pracuje na vyhledávání pomocí fotografií, zdokonaluje se technologie rozpoznávání obrazu. Jistý britský supermarket nedávno zavedl technologii, která umožňuje, aby každého zákazníka u poklady snímala kamera a jeho identitu porovnávala s údaji v databázi mladistvých, kteří se v minulostu provinili nezákonným nakupováním alkoholu. Zdá se mi to fascinující. Dřív nebo později bude běžné, že do Googlu místo textového dotazu pošlete fotografii – a vyhledávač vám zjistí všechno o lidech, kteří na ni jsou.

Od toho už je jen kousek ke speciálním googlovským brýlím. Nasadíte si je na ulici … a nad každým člověkem, kterého potkáte, bude „obláček“ s informacemi. Uvidíte pohlednou dívku a budete číst: „z maturity čtyřka z češtiny, dvakrát zasnoubená, jedno erotické video na YouTube, neplatí televizní poplatky, vysokou školu nedokončila.“ Ježišimarjá, řeknete si, rychle pryč. Ale pak si uvědomíte, co v obláčku nad sebou máte vy sami. A zeptáte se: „Slečno, neměla byste dnes večer čas?“