Nebezpečná ironie

Kolega Plesl se v pondělních LN pustil na tenký led ironie, což je žánr, který je zvlášť v komentářích nesmírně riskantní. Zvlášť když je někdo znám tak razantními a často vyhraněnými názory jako Jaroslav Plesl. V textu Aktivista i disident vtipně glosuje, jak se konzervativec Klaus se svými názory na globální oteplování i jiné věci pomalu stává extrémistou.

Nicméně je aspoň z počátku těžké Pleslovu ironii rozklíčovat, a vsadím se, že se najde spousty lidí, kteří jeho text vezmou vážně. Osobně jsem nic netušil během čtení celého prvního odstavce, byť například formulace "každé malé dítě ví ..." (" ... že planeta se otepluje sama") mně byla velmi podezřelá, protože si pamatuji, že ji v devadesátých letech používal sám Klaus (když vysvětloval tržní ekonomiku). Definitivně jsem však prozřel až v druhém odstavci.

Zajímalo by mě, kolik příznivců Václava KLause s dlouhým vedením napíše Jaroslavu Pleslovi souhlasné dopisy, a naopak. Můj odhad podložený osobní zkušeností je, že padesát procent čtenářů ironii nepochopí. Nebo se pletu?