neděle 11. listopadu 2007

Ano, Jacku. Děláme, co můžeme!

Jak známo z reklamy, nikdo neví, kdy se Jack Daniel narodil, ale zato celkem přesně víme, kdy a jak zemřel. Bylo to v roce 1911, a to za okolností, ketré jsou buď tragické, anebo komické, to podle toho, z jakého to vezmete konce.

Daniel byl podle dochovaných dokumentů člověk hodný a společenský, ale poněkud vznětlivý. A také zapomnětlivý. Měl mimo jiné problém zapamatovat si kombinaci čísel v trezoru ve své kanceláři. Přesně to se mu stalo jednoho dne zmíněného roku 1911, když přišel brzy ráno do své palírny.

Byl v kanceláři první, takže mu nikdo nemohl poradit číselnou kombinaci. Že si na ni nemohl vzpomenout, Daniela tak rozčílilo, že do trezoru začal vztekle kopat. Poranil si přitom palec u nohy, ten se později zanítil a zánět způsobil otravu krve v celém těle. Na tu Jack Daniel zemřel (a jak jsme se v roce 2006 dozvěděli z jedné reklamy, poučení zní: Nikdy nechoď do práce moc brzy!).

Danielovu pracovnu v americkém Lynchburgu dodnes ukazují návštěvníkům a turistům. Jako obdivovatel Danielova díla (ano, chlastám jeho kořalku) jsem ji asi před deseti lety navštívil, a přkvapilo mě, jak malý a nenápadný ten trezor je.

Moje žena říká, že jsem stejný rapl, jako byl Daniel, a že nemám spoléhat na to, že už dnes máme penicilín, a drobná zranění způsobená výbuchy hněvu umí lékaři bezproblémově léčit. Z toho jsem upřímně řečeno zaskočen, protože osobně vše léčím alkoholem, a ten musel mít Jack Daniel k dispozici v dostačujícím množství.

Jak napsal v listopadu časopis Businessweek, whisky značky Jack Daniel´s se letos poprvé v historii od založení palírny v roce 1866 prodá víc v zahraničí než ve Spojených státech. Z celkového množství 8,9 miliónu kartonů jich v příštím roce půjde 4,8 miliónu na export.

Podle Businessweeku se úspěch ve světě přičítá rostoucí konzumaci téhle legendární kořalky rockerů a motorkářů v Rusku (tam se nejčastěji pije s kolou a ledem) a v Číně (se zeleným čajem). Chci říct, že i my v Praze děláme, co můžeme. Osobně piju Jacka nejraději bez ničeho.

(Důvodem tohoto záznamu je snaha pomoci těm čtenářům, kteří už od poloviny listopadu přemýšlejí, co koupí svému oblíbenému blogerovi k Vánocům).

Štítky:

Komentáře: 1:

Anonymous Anonymní řekl...

Pane Čermáku, děláte mi nehorázné chutě a asi si budu muset zaskočit do nějakého speciálně specializovaného obchůdku :) díky za skvělou banalitu a těším se na další!!!

11. listopadu 2007 v 22:48  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka