Pod ledem

Ráno jsme se synem odházeli sníh (čtyři centimetry!) a vyrazili na oběd. A kam jinam, když udeří zima? Do velkopopovické restaurace Pod ledem. Dříve se jmenovala obyčejněji - U zimního stadionu - a vařili v ní výtečně. Před zhruba dvěma lety tu proběhla větší rekonstrukce a podnik také nejspíš změnil majitele. Dnes vypadá mnohem stylověji, kvalita jídla je však o něco větší loterie. Několikrát jsme se spálili, v posledních měsících je to však OK. Dnes jsme si dali klasiku: smažený hermelín (proč se servírka tvářila tak divně, když jsme ho nechtěli s tatarkou, ale s brusinkami?) a smažený vepřový řízek. Málem jsem zapomněl jídlo vyfotit, což se mi stává často. Můj syn ví, proč to tak je. "Vidíš to jídlo na stole, dostaneš hlad a vypne se ti mozek," řekl. Něco na tom je.