Na Internetu se nečte ... protože je to zadarmo?
Když jsem v devadesátých letech objevil Internet, zamiloval jsem si ho jako obrovskou trafiku. Našel jsem v ní všechny ty oblíbené zahraniční noviny a časopisy, které se mi předtím jen občas dostaly do ruky. Ale postupem času jsem s překvapením zjistil, že je čtu čím dál méně.¨
Virtuálně jimi listuji, přelétávám očima titulky, sem tam zabrousím i do textu. Lidé pro tenhle způsob čtení používají výraz „skenování“. Má to evokovat rychlost, ale v principu je to nepřípadné. Zatímco oskenované texty se kopírují do paměti počítače, lidé si z takto přečtených textů napamatují skoro nic.
Ale v poslední době jsem zjistil, že čtu zase víc. Koupil jsem si elektronickou čtečku Kindle a stahuju si do ní své oblíbené časopisy, třeba americký New Yorker. A většinu článků čtu tím pozapomenutým, staromódním způsobem „slovo od slova“.
Taková čtečka má dvě výhody. Nosím ji všude s sebou, takže můžu číst i tam, kde je to s počítačem nepohodlné či nemožné. V tramvaji, čekárně u zubaře nebo ve vaně. Druhou výhodou je, že za ty stažené časopisy platím. Mnohem méně, než kdybych si je se zpožděním koupil v pražské trafice. Ale jsou nekonečně dražší, než kdybych si je přečetl na webu. Tam jsou totiž zadarmo.
Vidím nevěřícné nebo skeptické kroucení hlavou: "To že je výhoda? Platit za něco, co je jinde zadarmo?" Zní to divně, ale mám to prakticky odzkoušené. Jakoby zaplacení za text zvýšilo jeho hodnotu. Samozřejmě jen relativně, v mých očích. Může v tom být i docela obyčejné hamounství: přece to jen nepřelétnu očima, když za to platím Ale ať tak či onak, počtu si víc své oblíbené články.
I proto se na rozdíl od mnohých nebojím, co by se stalo, kdyby vydavatelé splnili své hrozby a rozhodli se část webového obsahu zpoplatnit. Šíření informací to nezastaví. Blogy a sociální sítě budou dál nabízet informační „fastfood“, tedy texty upravené a optimalizované pro skenování očima.
Ale co by takový krok mohl paradoxně zachránit, je to, čemu v hojnosti bezplatného obsahu stejně holdoval málokdo. Mám na mysli „dobré čtení“.
Virtuálně jimi listuji, přelétávám očima titulky, sem tam zabrousím i do textu. Lidé pro tenhle způsob čtení používají výraz „skenování“. Má to evokovat rychlost, ale v principu je to nepřípadné. Zatímco oskenované texty se kopírují do paměti počítače, lidé si z takto přečtených textů napamatují skoro nic.
Ale v poslední době jsem zjistil, že čtu zase víc. Koupil jsem si elektronickou čtečku Kindle a stahuju si do ní své oblíbené časopisy, třeba americký New Yorker. A většinu článků čtu tím pozapomenutým, staromódním způsobem „slovo od slova“.
Taková čtečka má dvě výhody. Nosím ji všude s sebou, takže můžu číst i tam, kde je to s počítačem nepohodlné či nemožné. V tramvaji, čekárně u zubaře nebo ve vaně. Druhou výhodou je, že za ty stažené časopisy platím. Mnohem méně, než kdybych si je se zpožděním koupil v pražské trafice. Ale jsou nekonečně dražší, než kdybych si je přečetl na webu. Tam jsou totiž zadarmo.
Vidím nevěřícné nebo skeptické kroucení hlavou: "To že je výhoda? Platit za něco, co je jinde zadarmo?" Zní to divně, ale mám to prakticky odzkoušené. Jakoby zaplacení za text zvýšilo jeho hodnotu. Samozřejmě jen relativně, v mých očích. Může v tom být i docela obyčejné hamounství: přece to jen nepřelétnu očima, když za to platím Ale ať tak či onak, počtu si víc své oblíbené články.
I proto se na rozdíl od mnohých nebojím, co by se stalo, kdyby vydavatelé splnili své hrozby a rozhodli se část webového obsahu zpoplatnit. Šíření informací to nezastaví. Blogy a sociální sítě budou dál nabízet informační „fastfood“, tedy texty upravené a optimalizované pro skenování očima.
Ale co by takový krok mohl paradoxně zachránit, je to, čemu v hojnosti bezplatného obsahu stejně holdoval málokdo. Mám na mysli „dobré čtení“.
vystavil Miloš Čermák v
7:54
Komentáře: 3:
Hezká myšlenka (sice možná logický paradox, ale psychika logicky nefunguje), mě to připomnělo situaci měsíc zpátky, kdy jsem si do autobusu na cestu do Krkonoš koupil vydání nejmenovaného časopisu. A přečetl jsem ho celý i věci, které mě na první pohled tak úplně nezajímali a být ten časopis zadarmo, tak vím, že bych si je nikdy nepřečetl, přestože nakonec se informace v nich obsažené ukázali jako velmi zajímavé.
Ale jak by to bylo s placeným obsahem na internetu? Pokud bych nevyužíval zařízení pro offline čtení. Četli by se také tyto texty více?
Ono je to složité. Dřív jsem si koupil noviny a bylo to jediné psané slovo za celý den.
Dnes se to valí horem dolem, proto to nečtu celé. Skáču po odstavcích. A placený obsah by dopadl úplně stejně.
Pěkný postřeh. Už jsem slyšel něco podobného: "Nejhorší, co pro někoho můžete udělat, je dát mu něco zadarmo."
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka