čtvrtek 30. dubna 2009

Miliarda aplikací pro iPhone. Celkem hodně ... a druhá miliarda už běží

Majitelé iPhonů či iPodů Touch si stáhli už miliardu aplikací. Trvalo to devět měsíců, tedy podstatně kratší dobu, než za kterou si majitelé iPodů stáhli miliardu písniček z obchodu iTunes. To trvalo dva roky.

Je dobré vidět, že v době globální hospodářské recese vznikl tak úspěšný a životaschopný nový trh. Nezmiňuji takzvanou krizi náhodou, protože Apple svým obchodem s aplikacemi vytvořil platformu, která jde přímo proti proudu "antikapitalistického" sentimentu. Dává šanci každému, kdo má dobrý nápad, odvahu a vůli uspět. Apple zveřejnil žebříčky nejstahovanějších aplikací a z nich vidíme, že mezi jejich tvůrci jsou jak zavedené softwarové společnosti, tak i malé nezávislé firmy nebo dokonce jednotlivci. Ukázali, že i dnes (nebo právě dnes) je možné rozjet velký byznys od nuly nebo od práce udělané na koleně.

To je ostatně případ aplikace Bump, která sice nepatří mezi nejúspěšnější, ale měla štěstí, že se stala právě tou s visačkou "1000000000". Vytvořili ji tři mladí Američané, kteří loni na podzim přišli o místo ve velké technologické firmě. Rozhodli se proto založit firmu vlastní a vytvořit aplikaci, která umožní sdílení dat mezi dvěma telefony. "Bump" je přátelské ťuknutí dvou rukou sevřených v pěst, které často vidíme například u sportovců. V případě iphonového Bumpu jsou v těch pěstech ještě navíc telefony. Mohou si tak jednoduše například vyměnit kontakty.

Bump je přímo ukázkovou aplikací, která je nejen zábavná, ale má i praktické použití. Využívá vlastností iPhonu, jako jsou pohybové čidlo či satelitné navigace. Zaujme na první pohled.

Zkrátka dobrý start do druhé miliardy. Vsadím se, že uteče rychleji než ta první.

(Sloupek pro slovenský deník Sme).

Štítky: ,

O velké veverce a malé veverce

Moc hezké video z YouTube (via Metafilter).

Štítky: ,

úterý 28. dubna 2009

Jak se šíří panika? Jako ... virus



(Vysvětlení: graf ukazuje, jak se klíčová slova "swine flu" objevují v updatech na Twitteru - vodorovná osa je samozřejmě časová, na kolmé jsou procenta z celkového počtu updatů. Jestliže tedy v nějakém momentu dosahuje například dvou procent, znamená to, že dva updaty ze sta se týkají prasečí chřipky).

Štítky:

Jmenuji se Pecina a jsem nenahraditelný. Rychle něco vymyslete, ať vás můžu jako ministr zachránit

Pan Martin Pecina mě málem rozplakal. Napsal text na svůj blog, který zakončil slovy: "Pane redaktore, či páni redaktoři, nechte mě žít. Pokud mám někde pět měsíců vykonávat zadarmo nelehký mandát, nezalsoužím si za to být skandalizován. Doufám, že to pochopíte."

Tak si to shrneme. Co myslí pan Pecina tím, že bude vykonávat funkci ministra vnitra zadarmo? Že celou tu dobu nebude brát peníze? Ne, samozřejmě že ne. Bude brát jeden ze dvou platů - buď ten předsedy Úřadu pro hospodářskou soutěž, nebo ten ministra vnitra. Jeden z nich slibuje dát na charitu. Nevíme, jestli tak učiní tiše a neveřejně, anebo si z toho udělá propagandistické divadélko jako jeho kolega David Rath. A nevíme ani, kterého z těch dvou platů se vzdá. Toho vyššího? A kolik je to vlastně peněz? Uvidíme. Ale napišme zcela jasně: pan Pecina nebude pracovat pět měsíců zadarmo.

Ovšem pokračujme. Pan Pecina vidí v telefonátu od Jiřího Paroubka jakési hnutí osudu či zásah vyšší moci. Nabídka prý zněla, že si odskočí "zachránit politiku" (ne, to není nadsázka, on píše o "přispění k řešení situace"), a že se pak bude moci vrátit ke svému krýtku. Tedy do Úřadu pro hospodářskou soutěž. Proč tahle podmínka? Je snad pan Martin Pecina Bohem nadán řídit tento Úřad? Ale kdepak. Byl k tomu nadán stejným Jiřím Paroubkem, lépe řečeno jeho stranou. Nemá žádnou zvláštní kvalifikaci a nevykonává tento post s nějakým nevídaným úspěchem. Je obyčejným státním úředníkem.

Ale to on nechce slyšet. Problém je v tom, že byrokratický čuník jménem Pecina měl slíben státní oves v korýtku ještě na více než dva roky. A teď je tu nějaká bezvýznamná funkce mninistra na pouhých pět měsíců. Taková hanebnost! Chrocht, chrocht! Pan Martin Pecina chce záruky, že ho od korýtka nevystrčí nějaký jiný čuník. Protože pan Matin Pecina ví, že tak jako on by tu funkci mohl zastávat i někdo další. On totiž není nadán nějakými mimořádnými schopnostmi, nemá nadprůměrné vědomosti a celkově je tak nějak zaměnitelný. Proto se hodí do té Fisherovy vlády: že odkýve všechno a nebude dělat problémy. A v jeho legračním kvičení slyšíme: nejlépe by to bylo tak, aby až se z ministerské "práce zadarmo" vrátí, měl u korýtka třeba ještě zcela nový mandát.

V tom je ta perverznost a skandálnost. Pan Pecina nám zcela nepokrytě ilustruje, jak se politická či úřednická elita dívá na mandát takzvané Fischerovy vlády. Že je to mandát na úrovni trhacího kalendáře a maňáskového divadla. Trapný tanec právníků kolem statutu Martina Pecina ukazuje, že funkce ministra v této vládě nemá žádnou hodnotu. Pan Pecina na svém blogu sám sebe prezentuje jako muže, který chce riskovat svou kariéru, aby "zachránil" republiku svým ministesrkýmn angažmá. Jak šlechetné! připomíná muže, který se připlete k pouliční rvačce, kdy silný muž napadne ženu. Půjde jí pan Pecina na pomoc? Ale jistě. jen se nejdřív musí pojistit, přivolat strážníky a hasiče, nechat si podepsat papír, že mu nebude ublíženo ... no a pak jistě tu nebohou ženu zachrání.

Nemám žádné ambice jít do politiky. Ale kdyby mi zazvonil telefon a ozval se v něm Jiří Paroubek s nabídkou, abych dělal v prozatimní vládě ministra, měl bych na výběr jednu ze dvou odpovědí. BUď: "Ano, děkuji vám za důvěru", anebo: "Promiňte, ale z vašeho obličeje mám žaludek tak nějak na vodě a nemůžu tedy nic takového dělat." Rozhodně bych však po Jiřím Paroubkovi nechtěl, aby v případě mého souhlasu slíbil, že za mě následující dva roky bude platit činži nebo že se zapřísahá, že od listopadu zase budu moci psát do Lidových novin.

Argumenty pana Martina Peciny jsou založeny na předpokladu, že je nenahraditelným úředníkem. Není to vyloučeno. Samotný fakt, že byl jednou z politických stran požádán o angažmá v prozatimní vládě, ho nijak nediskredituje. Ale jeho upěnlivá snaha si svůj starý post nějak pojistit a zachovat bohužel ukazuje, že on sám o sobě a svých schopnostech nemá valné mínění.

Být na místě Paroubka, Topolánka nebo Pánaboha, nakopnul bych takového úředníka po jeho zápisku na blogu přímo do zadku.

(Psáno jako komentář do LN).

Štítky: ,

Nazdar, twittermani!